Žádný precedens
Pražský vrchní soud včera vyslyšel odvolání pana Hrabáka, který loni v červnu v sebeobraně zabil útočníka a prvoinstančním soudem byl shledán vinným. Teď místo podmíněného trestu vyslechl verdikt, že obrana byla přiměřená. Předseda odvolacího senátu trefně konstatoval, že je na riziku útočníka, zda narazí na člověka, který je ochoten a schopen se bránit. Obhájkyně obžalovaného vzápětí vítězoslavně označila rozsudek za precedentní.
Advokátka přitom nemůže nevědět, že se naše právo na precedentní případy neodvolává a včerejším rozhodnutím nelze v budoucnu argumentovat v analogických případech. Zvláštní je i její poznámka, že soud vyslal jednoznačný signál veřejnosti. Nic takového se totiž nestalo. Státní zástupce, který se na rozdíl od advokátky domnívá, že pan Hrabák vraždil, varuje před možností, že by napadení řešili banální incident tím, že útočníka usmrtí. Což je také logická a případná poznámka. Buďme srozuměni s tím, že když jde o život a smrt, je třeba každý případ posuzovat jednotlivě.
Je jistě dobré vědět, že soudci umějí zákon o právu na přiměřenou obranu vyložit ve prospěch napadeného, i když nakonec v sebeobraně zabije. Na druhé straně ale nelze tento verdikt vydávat za doporučení justice, abychom řešili spory vraždou. V jiném konkrétním případě může soud zítra rozhodnout, že takový způsob obrany zasluhuje trest. Chtějme po soudcích, aby znali literu zákona a soudili v jejím duchu. Rozsudky si přejme moudré a spravedlivé. A pokud jde o precedenty, budeme se s nimi nepochybně setkávat v hollywoodských filmech z právnického prostředí. Tam je to v pořádku.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
