Žádné posvícení

U fotbalu totiž nehrozí, že by zápasy končily bez výsledku, a když k tomu občas přece jenom dojde, jako v milánském derby, kde fanoušci Interu ohrožovali hráče ohňostrojem, vítěz je dodatečně určen příslušnou komisí.

Kdo včera vedle výsledku duelu Juventusu s Liverpoolem čekal i na výsledek koaličního zápasu o novou vládu, navzdory ujišťování politiků se výsledku v hlášeném řádném čase, tedy do půlnoci, nedočkal. Politika je na rozdíl od fotbalu zápasem bez konce a co je horší, někdy ani není dost dobře jasné, co má být považováno za vítězství. Pro politiku je tím pádem rčení, že není každý den posvícení, obtížně použitelné. Posvícení totiž v politice prakticky nepřipadá v úvahu. Zápas, který svádějí koaliční strany, poškodil podle průzkumu veřejného mínění jejich předsedy a vůbec to nevypadá, že by někdo mohl být vítězem. Pochybnost panuje už i o tom, zda by vítězstvím byla jejich dohoda. Co by asi bylo posvícením, by byl den bez politiky. Občan si ho už doopravdy zaslouží.

Problém je v tom, že politici mají ve svém boji výdrž jako Baroš s Nedvědem dohromady a není nikoho, kdo by jejich trápení ukončil hvizdem a poslal je do kabin. Zatímco politici ještě dlouho po půlnoci hledali východisko ze své krize, občané šli spát v naději, že se jejich představitelé obejdou i bez nich. A také se obešli.