Žádat o zvýšení výživného se dá i tři roky nazpět. To pak může být hodně peněz najednou, říká soudce

Jak zásadní je podle vás toto rozhodnutí?

Definitivně vykládá paragrafové ustanovení občanského zákoníku o zpětném stanovení výživného. Já osobně jsem neměl zásadní pochybnost o tom, že by se výživné zpětně stanovovat mělo, ale vím, že ta diskuse mezi kolegy byla s odkazem na jedno starší rozhodnutí jednoho z krajských soudů.

Jaká byla nejčastější praxe? V jakých situacích se typicky stanovovalo výživné zpětně?

Typicky se stanovalo tehdy, pokud původní výživné bylo původním rozsudkem stanoveno velmi dávno a v mezidobí došlo k podstatné změně poměrů, která odůvodňovala i to zvýšení zpětně až tři roky.

Čtěte také

iROZHLAS

Stát na náhradním výživném za tři roky vyplatil půl miliardy. Původní odhad byl o stovky milionů vyšší

Když to řeknu na konkrétním příkladu, poslední výživné bylo stanoveno v roce 2014 a rodič, který pečuje o dítě, si návrh podal až třeba v roce 2022. Mezitím bylo dítě původně ve školce a teď už je najednou skoro na střední škole.

Jak Ústavní soud argumentoval při zdůvodnění tohoto rozhodnutí? Čím se tedy můžete vy, soudci, řídit?

Skoro bych řekl, že argumentoval jako vždy – nejlepším zájmem dítěte, který je obsažen v článku tři Úmluvy o právech dítěte. Protože my, soudy, chráníme zájem dítěte, nechráníme zájem rodičů.

Rodiče jsou plně svéprávní, dítě je hodno ochrany. Ochráníme zájem dítěte. Soud zdůrazňuje, že výživné jsou finanční prostředky pro dítě, nikoli pro rodiče.

Výživné zpětně na splátky

A co z toho plyne pro rodiče, kteří o dítě pečují? Je to přece jenom trošku úleva? Je to něco, co může změnit jejich dosavadní situaci?

Bylo by dobré, kdyby se to medializovalo a změnilo pohled obou rodičů.

Aby si rodič, který pečuje, uvědomil, že ve chvíli, kdy u dítěte dojde k podstatné změně, by bylo dobré už v tuto chvíli žádat o zvýšení výživného. A nečekat. Protože potom nastane situace, že to podá později, snaží se to nějak látat sám a tak dále. A najednou chce peníze zpětně.

Pak se velmi těžce hledá shoda mezi rodiči o dlužném výživném.

Čtěte také

iROZHLAS

Stát prodloužil dobu proplácení náhradního výživného. Lidé ho teď můžou čerpat až čtyři roky

Ti povinní rodiče by si zase měli uvědomit, že pokud vidí, že dítě třeba opouští základní školu a jde na střední školu, do které třeba ještě dojíždí, nebo jde na internát, tak by výživné sami od sebe měli zvýšit. Protože potřeby dítěte se zvyšují. Neměli by čekat, až někdo podá návrh.

Když si vezmete, že by se výživné zpětně zvýšilo třeba jenom o 2000 Kč měsíčně, to je za rok 24 000 korun, za tři roky je to 72 000 korun.

Pokud jste běžně příjmový občan, který nedosahuje ani třeba mediánové mzdy, protože žije třeba ve vyloučené lokalitě, tak je to najednou problém. I když se to třeba rozloží ve splátkách. My navíc rodiči jednak zvýšíme to výživné a ještě mu k tomu přidáme i ty splátky.

Myslíte si, že tyto situace a hledání shody by rozhodnutí Ústavního soudu mohlo usnadnit?

Bezesporu díky tomu rozhodnutí teď bude mnohem více tlačeno ze strany pečujících rodičů na rodiče povinné, aby dopláceli výživné zpětně za celou dobu a v plné výši. Netvrdím, že je to špatně. Ale velmi těžko se pak bude hledat kompromis.