Začátek volební sezóny

Jisté je však, že už příští týden začíná nová politická sezóna. Je důležitější, než ostatní, protože jejím vrcholem budou volby do sněmovny, které přerozdělí moc v zemi.

A na té cestě k vrcholu bude Paroubka, i jeho konkurenta Mirka Topolánka čekat hodně překážek. V této chvíli nejde předpovědět, jak soutěž dopadne. Důležité je už to, co se děje v horkých letních dnech, kdy krajské stranické organizace vybírají své kandidáty do voleb. Především na tom, koho postaví do čela, mohou strany občanům předvést, jak jsou vybaveny personálně.

Rozhodli se především sociální demokraté, kteří překvapili nominací Martina Jahna do Prahy, kde by se měl střetnout se samotným Topolánkem. Není bez šance. Sám Paroubek do riskantního boje nejde a zkusí štěstí v Ústeckém kraji, kde ovšem ČSSD v posledních letech také utrpěla významné porážky. ODS se ještě nevyjádřila a její rozhodnutí bude zajímavé. Existuje totiž otázka, do jaké míry se budou chtít do vysoké politiky prosadit hejtmani. Je jisté, že dosavadní elita z poslaneckého klubu smýšlí víc liberálně a je pod silným vlivem prezidenta Klause.

Naopak hejtmani jsou víc konzervativní a jejich pragmatická politika jde shrnout jedinou větou - "Aby všechno nějak fungovalo a cesta, kterou k tomu dojdeme, není až tak důležitá." Říkají totéž co veterán pražského magistrátu Paroubek a tato deviza může mít ve volbách velký vliv.

Na podzim se také rozhodne, kam budou směřovat lidovci. Předem je jisté, že sjezd schválí to, co navrhne předseda Miroslav Kalousek. Na druhé straně by nikdy nenavrhoval politiku, která by se většině straníků nelíbila. Lidovci se nepochybně nebudou chtít předem zavázat občanským demokratům, možným spojencům v příští vládě. Budou však muset odpovědět na otázku, jaké téma do voleb využijí, aby nezůstali jen u obligátní rodiny.

Do konve roku by se také mělo vědět, jestli bude Paroubek úspěšný premiér - pokud tedy jde o práci, kterou vykonal. Zatím je hyperaktivní a možnost, že leccos změní, stále existuje. Sněmovna projedná stavební zákon, k tomu zákon o veřejně-soukromém partnerství, o veřejných zakázkách a střetu zájmů. Vedle toho je možné dokončit zákon o daních z příjmu, reformu nájmů a také systému sociálních dávek - o těchto zákonech se mluví už léta a sociální demokracie by byla k smíchu, kdyby aspoň některý z nich neprosadila.

Už menší šance má další z velkých pomníků politické neschopnosti - zákon o konkursech, a také norma o celoživotním vzdělávání. Je přece jen před volbami a přednost mají zákony, které rozdělují peníze. Jak říká jeden z členů vlády: "Můžeme se zadlužit, protože když díky tomu vyhrajeme volby, nějak si dluhy poradíme. A když nevyhrajeme - dluhy nejsou naše starost."

Přesně takovou strategii Paroubek sleduje a volební otázka zní, jak to bude na voliče účinkovat. Nelze vyloučit ani to, že lidem bude Paroubkovo rozhazování proti mysli. Nemůže být až tak efektivní, když musí mimo jiné pomáhat premiérově popularitě.

Předem se dá předpovědět, jaká témata strany do voleb vyberou. Nepochybně půjde o penze, zdravotnictví a daně. Pokud se kampaň omezí na tato témata, půjde o civilizované volby. Příliš velkou šanci nebude mít posilování integrace v Evropské unii. Poté, co si občané pochvalují vliv unie na ekonomický rozkvět, nedá se na kritice Evropy příliš vydělat. Nemá smysl ani být proevropský - lidé příliš nerozumějí, co kdo vlastně na tom Bruselu vidí, a dokonce jednání o rámcovém rozpočtu je pod prahem zdejší diskuse. Zahraniční politika je silným trumfem sociální demokracie, jak ji voličům prodat, to by si ale ještě měla rozmyslet

Těžko předem říci, jestli některá ze stran využije protiněmeckou rétoriky a obavy z návratu sudetských Němců. Minule se to vyplatilo komunistům, zatímco ODS nevraživostí k sousedům spíše ztratila. Přitom migrační politiku by Česko mělo stanovit už proto, aby se komunistům nenahrávalo.

ODS může využít nespokojenost občanů s nárůstem byrokracie v posledních letech a předem je jisté, že nejvěrnější skupinou příznivců budou živnostníci, kteří se od sociálnědemokratických vlád v první řadě dočkali nových tiskopisů, vyšších daní a registračních pokladen.

Jak člověk zná českou scénu, jde si dopředu dost dobře představit, že školství opět zůstane středem zájmu - to by se nestalo snad jedině v případě, kdyby nějaký populista zahájil boj proti hrozbě školného.

Když je člověk v Nepálu, může vylézt na himalájské vrcholy až do výše skoro deseti kilometrů nad mořem. V Česku si člověk může pouze jen představovat, jak do stejné výše vystupuje na oblacích, které ční kilometry nad obzor.

To je rozměr, na který bychom si měli dávat v nadcházející sezóně největší pozor. Bude příležitostí rozřešit řadu významných úkolů, které jsou třeba řešit a těžko předem říct, jak budou politici upřímní a jak opravdově budou chtít dosáhnou himalájských vrcholků. Možné totiž je, že budou pouze předstírat výstup na mraky. V tom je také největší otázka nadcházející sezóny.