Žáby, které neumí přistávat

28. červenec 2010

Dlouho se zdálo, že všechny žáby skáčou podobným způsobem: odrazí se, během skoku natáhnou a přetočí zadní nohy a měkce „dosednou“ na přední. Primitivní žáby z Nového Zélandu ale ukazují, že toto elegantní skokanské umění není vlastní všem žábám a žabákům.

Evoluci žabího hopsání mohly objasnit studie skokanských technik nejprimitivnějších známých žab, které však zatím chyběly. Mezeru ve výzkumu obojživelníků teď zaplnili vědci z Southern Illinois University, kteří zkoumali žáby čeledi Leiopelmatidae. Odlišný styl skoku u nich hledali z několika důvodů: tyto žáby, které se vyskytují pouze na Novém Zélandu, jsou považovány za vůbec nejprimitivnější skupinu. Od jiných žab se liší například vyšším počtem žeber nebo tím, že mají i v dospělosti zachovány zbytky ocasních svalů. A co bylo pro studii mechaniky pohybu nejvýznamnější, leiopalmy plavou odlišným způsobem než jiné žáby a ve vodě místo synchronního kopání oběma nohama předvádějí jakýsi trhaný „klus“.

Vědci vysokorychlostní kamerou pořídili záběry skoků tří druhů žab z čeledi Leiopelmatidae a porovnali je s dvěma druhy evolučně pokročilejších žab. Zjistili tak, že v okamžiku odrazu se všechny žáby pohybují podobně a rozdíly se začnou projevovat až v pozdějších fázích skoku. „Moderní žáby“ přetočí zadní nohy a elegantně dopadají na přední končetiny. Po dopadu jsou tak rovnou připraveny k dalšímu skoku. U leiopalmy to neplatí – žába nechává zadní nohy natažené a dopadá na břicho. Po tomto poněkud neelegantním (a zřejmě i velmi nepohodlném) přistání se logicky nemůže rovnou odrazit k dalšímu skoku a musí nejprve složit zadní nohy pod tělo. Svým mizerným skokanským stylem tak leiopalmy dokazují jednu věc: žáby se nejprve naučily odrážet. Elegantní přistání přišlo až potom.

Skokan zelený (Rana esculenta)


Zdroj: Naturwissenschaften (PDF)

autor: redakce ČRo Leonardo