Zablokovaná situace

Ani jeden z možných premiérů ale nemá v parlamentu většinu, veškeré dosavadní pokusy o sestavení různých vlád zkrachovaly, proto se zdá, že Topolánkův návrh je reálnější. Další pokus byť jiného lídra by jen protahoval pat či ukázal na zkorumpovanost poslanců, kdyby se Jiřímu Paroubkovi podařilo někoho přemluvit, aby přestoupil. Všichni by se jen ptali, kolik ho to stálo peněz.

Oživovat znovu staré sestavy nemá rovněž valný smysl, mohly by politiku ještě více degradovat, propad preferencí ČSSD by se mohl ještě urychlit, podle průzkumů Factun Invenio a Medianu by nyní ODS volilo 40 procent občanů a účast na předčasných volbách by byla zřejmě více ohrožena. Jiří Paroubek ještě nějaký typ spolupráce s ODS stále nevylučuje a domnívá se, že by jeho strana nějakou novou opoziční smlouvou ztratila jen tři až pět procent, což je vskutku velmi optimistický odhad. Rovněž další pokus o nějakou dohodu Jiřího Paroubka s Mirkem Topolánkem je už málo pravděpodobný.

Jiří Paroubek vykazuje v tomto zápase neobyčejnou vůli k moci a straší Modrou šancí, o obsah mu moc nejde, alespoň o něm příliš nehovoří. Mirek Topolánek zase hovoří jen o předčasných volbách a straší komunisty. I v jeho prohlášení politika nemá žádný pozitivní obsah. Vůle k moci ČSSD a neláska ke komunistům, kterou ODS opakuje už přes patnáct let, nepředstavují žádný program. Obě rétoriky jsou čím dál tím víc založené pouze na silných slovech, někdy až brutálních verbálních gestech, která vždy imponují jen měšťackému charakteru pohodlně se vezoucí většiny. Jsou projevem cynismu a opovrhováním myslící části občanů, která si ze svých daní politické elity vydržuje, což se politikům rovněž nemusí vyplatit. Už dnes je byznys prakticky na české politice nezávislý a ta se na něm jen přiživuje. Za politickými tanečky a slovní vatou jde hlavně o podíl na moci, jak to řekl Mirek Topolánek v sobotní Mladé frontě Dnes, když prohlásil: Jeho - a tím myslel pana Paroubka - program vůbec nezajímal Chtěl pouze ústupky v jiných oblastech: perzonálních, mocenských a vlivových. To de facto pan Paroubek potvrdil v Právu, kterému řekl, že ODS nabídl dvacet jmen, z kterých si měl pan Topolánek vybrat.

Situace Jiřího Paroubka je ale za daných podmínek nezáviděníhodná: Bude-li dále zdržovat jakýkoliv pozitivní vývoj, a o to se - zdá se - pokusí nejméně do říjnových senátních a komunálních voleb, preference jeho strany by mohly nadále klesat. A bude-li se podobně chovat k termínu předčasných voleb, který by rád odložil z jara příštího roku až na léto 2008, bude se prezentovat jako příliš destruktivní živel a k něm není česká veřejnost nikdy příliš vstřícná. Jeho preference by se pak mohly přiblížit až k deseti procentům, které měl na konci své kariéry Stanislav Gross. Navíc by měl pan Paroubek počítat s ještě větším odporem médií, která - jako čtvrtá moc ve státě - logicky budou mít zájem na rychlejším odblokování situace, neboť jejich odpovědnost je širší, většinou neomezená stranickými zájmy.

Jak podotknul francouzský politolog Jacques Rupnik v pondělním Respektu, naši politici nedokázali přeložit výsledky voleb do schopnosti vládnout, a tím v očích veřejnosti propadli. Za tuto schopnost si je platíme.

Rupnik doslova poznamenal: Lidé si mohou říci, tři měsíce už má tato země jen provizorní sbor úředníků, kteří vyřizují běžné záležitosti, a přesto vše jede dál, ekonomika prosperuje, svět kolem se boří, ale bez nás. My se ničeho nezúčastníme. To ale přece ukazuje na to, že demokracie je tu tak zakotvená, že jakési bezvládí ji může těžko narušit. Angličané říkají: Situace je zoufalá, ale není ještě vážná. Vládu vlastně nepotřebujeme, politické hry v této zemi jsou zcela odtržené od ekonomiky i od reálného světa.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .