Za zbytečné dálnice zaplatí všichni

Dětem to lze odpustit, když se ale stejným způsobem chová státní exekutiva, je to na pováženou. Protože důsledky jsou obvykle o dost horší, než jedna zavázaná ruka.

Stalo se v oboru, kam stát nejvíc investuje, tedy do dopravních staveb. V roce 2005 vymyslela česká vláda pod Jiřím Paroubkem velkolepý plán na desítky a stovky nových silničních staveb. Její ministři byli ještě dostatečně soudní, aby dokument jen tak beze všeho schválili a požádali poradenskou firmu Mott&MacDonald o expertizu, které dálnice, rychlostní silnice a silnice I. třídy jsou pro Česko potřebné a které už nejsou.

Poradci odvedli svou práci a upozornili, že se plánují zcela nepotřebné silnice, například rychlostní silnice z Žatce na Chomutov, z Karlových Var do Sokolova, z Příbrami do Písku, z Hulína do Napajedel, z Vyškova do Kroměříže, či z Brna na rakouskou hranici přes Mikulov, což je silnice rovnoběžná s dálnicí D2 a vede přes chráněnou krajinnou oblast. Nesmyslná je i dálnice z Ostravy na polskou hranici, protože na polskou síť dálnic už je Česká republika napojena v Českém Těšíně.

Člověk ani nemusí být expert, aby pochopil, že nemá smysl spojovat dálnicemi města, která mají okolo dvaceti třiceti tisíc obyvatel a že by se na dálniční síť měla napojit především velká centra.

Proto také experti upozornili, že by se měly postavit silnice, které se do plánů nedostaly, tedy do Zlína, Českých Budějovic, z Hradce Králové do Olomouce, případně z Hranic na Moravě přes Frýdek-Místek až do slovenské Žiliny. Lepší silnice chybí i tam, kde je neúnosně velký provoz, tedy ve směru z Brna do Boskovic.

Ovšem ministr dopravy Milan Šimonovský expertizu nechal v šuplíku a jeho nástupce Aleš Řebíček ji prostě hodil do koše. Místo toho zvolil strategii, že se bude stavět tam, kde to půjde a kde budou stavby připraveny. Bude na to možné využít evropské dotace a tak se není třeba žinýrovat. Tak česká vláda schválila plán, podle kterého se najednou staví celkem třicet velkých silničních staveb. Polovina z nich jsou silnice, před kterými experti naléhavě zrazovali.

Důsledky na sebe nedaly dlouho čekat, podobně jako v případě, když sáhnete na kamna. Ministr dopravy Gustáv Slamečka oznámil, že je rozestavěno příliš mnoho staveb a tak potřebuje na příští rok víc peněz ze státního rozpočtu. I když je rozpočet označován za úsporný, tak dostal o 25 miliard víc, než se prostaví letos. Vysvětlil totiž, že je třeba pokračovat ve všech stavbách, protože jsou spolufinancovány z Evropské unie. Bylo by škoda o bruselské peníze přijít.

Zároveň o investiční strategii českého státu zapochybovali experti z Bruselu. Dohodli se s českými kolegy a objednali novou analýzu, která by zhodnotila, které silnice se vyplatí a které mohou počkat. Nedávno se dozvěděli totéž, co se vědělo už před čtyřmi lety. Staví se mnoho zbytečných dálnic a ty skutečně potřebné zůstávají stranou.

V této chvíli má Brusel v úmyslu stavby českých dálnic revidovat. Je však otázka, jestli se mu to může podařit. Zahájeno je všech třicet staveb a pokud se některá z nich přeruší, přijdou vynaložené peníze vniveč. Těžko říct, jestli bruselští úředníci seberou odvahu a pokusí se nějakou investici zastavit.

Jedním z nepříjemných důsledků třiceti staveb najednou je očekávaný fakt, že se v nejbližších letech nedostaví žádný významnější úsek dálnice či rychlostní silnice. Tím spíše, že stavební práce jsou předražené a stát stavebníkům platí o šedesát procent víc, než za stavby utratí soukromníci.

Nastává tedy čas sčítání ztrát. Je možné zastavit práce na zbytečných silnicích a zapsat okamžitě ztrátu v řádu desítek miliard korun. Druhou možností je pokračovat v dosavadní strategii, dokončit rozestavěné úseky a aspoň někdy v roce 2013 nebo 2014 se pustit do skutečně potřebných silnic. Ztráta bude opět v řádu desítek miliard, protože ekonomický výnos z nepotřebných staveb bude o mnoho nižší, než z těch, které by zemi opravdu prospěly.

Tím však ztráty sečteny nejsou. Stát v příštím roce utratí osmnáct miliard za údržbu a opravy komunikací, převážně silnic. Čím více se bude stavět, tím také poroste zmíněná částka. Vzhledem k tomu, že se má délka českých dálnic a rychlostních silnic během sedmi let zdvojnásobit, není těžké spočítat, že na údržbu půjde v blízkých letech až 50 miliard ročně. Pouze deset až dvacet procent celkových nákladů na jakoukoli dálnici tvoří náklady na její stavbu, zbytek je údržba.

Tím roste státu další povinný výdaj, který bude ruinovat rozpočet stejně účinně jako rostoucí výdaje na důchody a státní dluh. Jako protihodnotu budeme mít dálnice, po kterých nebudou jezdit žádná auta.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .