Za den zedníkem

17. srpen 2005

Představme si rozhovor dvou chlapů mezi čtyřicítkou a padesátkou. "Kam jedeš v sobotu?" ptá se první. "Do jedné školy v Liberci, chci mít papíry na zedníka," odpovídá druhý a když chce kolega vědět, jak dlouho takové učení trvá, druhý muž zabručí: "Večer si přivezu výuční list. No a v pondělí si na zedníka vyřídím živnosťák."

Úplná fantasmagorie to není. Od září roku 2006 dokonce může být takový rozhovor běžnou realitou. Pokud tedy vláda a sněmovna schválí potřebné právní předpisy, takzvaný zákon o uznávání kvalifikací v dalším vzdělávání.

Vymyšlený rozhovor je asi největší možnou zkratkou, co to fakticky znamená další, nebo lépe - celoživotní vzdělávání. Člověk se může učit celý život a stát mu bude jeho vzdělávání uznávat, aby ho případně mohl využít k obživě. Systémy, které nabízejí vzdělání každému, kdo projeví zájem, už v Evropě existují. Především ve Skandinávii, ke které se přidala Velká Británie, Nizozemsko a z nových členů unie ještě Slovinsko. Kde také jinde, napadne člověka při výčtu ekonomických premiantů Evropy.

Česko o něčem takovém uvažuje od roku 2000 a teď už je blízko tomu, aby systém spustilo. Jeho zaběhnutí bude nějakou dobu trvat, vyžaduje totiž důkladnou společenskou změnu.

Prvním, kdo se musí změnit, jsou občané. Většina z nich je zvyklá po odchodu ze střední školy, nebo učiliště na studium úplně zapomenout. Nemají čas, a když jsou k dalšímu vzdělávání nuceni, trpí pocity úzkosti a obavami, že selžou. Přitom další vzděláváni je nutné, pokud chce člověk postoupit v zaměstnání a nebo pokud chce změnit k profesi. Co je možná ještě důležitější, vzdělaní lidé mají spokojenější život.

Přesvědčit lidi, aby se nebáli, je na nabídce vhodných typů vzdělávání. Mohou to být třeba krátké kursy, večerní školy, dálková a internetová výuka. Kromě toho musí být možné uznávat vzdělání, ke kterému člověk dospěl v praxi či domácím studiem - jako v případě zedníka, který jel do Liberce. Nechá se vyzkoušet a akreditační komise mu potvrdí kvalifikaci. Pokud mu chybí část požadovaných znalostí, bude se moci potřebné vědomosti v krátkodobém kursu doučit.

Aby tohle fungovalo, k tomu je třeba splnit některé další předpoklady. Asi nejtěžší bude změnit školy. Mají zábrany už z toho důvodu, že vzdělaní se dnes smí uznávat jen tomu, kdo si poctivě odchodí tří- nebo čtyřletou školní docházku. A teď by o takový monopol měly přijít a vydávat vysvědčení každému, kdo si přijde jen tak zvenku? S ubývajícími žáky a ohrožením učitelských pracovních míst se tyto námitky přestávají užívat, přinejmenším na středních školách. Univerzity dosud svůj monopol žárlivě, i když poněkud zbytečně střeží.

Ve školách existuje ještě jeden blok, který se bude překonávat jen těžko. Dospělí chodí do školy nejvíc po večerech a víkendech. To pro učitele znamená strávit víc času v práci.

Nejdále došli v organizaci sítě celoživotního vzdělání právě ve zmíněném Liberci. Kraj s pomocí Národního ústavu odborného vzdělávání založil Centrum vzdělanosti, kde se shromažďuje nabídka kursů i poptávka po nich. Školy už připravují své učitele na výuku dospělých a celý systém začne experimentálně fungovat už v letošním září.

Problém mají v Liberci pouze jeden. Mohou dospělé školit jak chtějí, zpravidla jim však nemohou potvrdit nově získanou kvalifikaci. I kdyby byl kandidát na zedníka dobrý, jak chce, nenajde v celém Liberci akreditační komisi, která jeho kvalifikaci potvrdí. A bez potvrzení si nemůže založit živnost, ani ho velké podniky na místě zedníka nezaměstnají.

Proto i Liberec čeká na zákon o uznávání kvalifikací.

Zákon měla v nejbližších týdnech schválit vláda, všechno se ale zdržuje na jemných právnických kličkách. Záležitost přitom hoří. Pokud se má zákon přijmout bez velkých stresů do voleb, měl by nejpozději v září zamířit do sněmovny. Pokud se to nestihne, může se všechno zdržet o několik let. Autorka zákona, ministryně školství Petra Buzková tvrdí, že pro jeho schválení udělá všechno, co bude možné.

Nezáleží ovšem na jediné ministryni, ale na celé vládě. Zatím se dá spíše pochybovat, že si uvědomuje význam celoživotního vzdělání. Při výčtu, které zákony Paroubkova vláda tlačí do sněmovny přednostně, se potvrzují všechna skeptická očekávání - přednost dostávají zákony, které mohou před volbami zvětšit vládní výdaje. Čekají ty, které mají zlepšit ekonomické prostředí a podpořit vzdělanost.

Při stálém zdržování se přitom nelze zbavit dojmu, že ministři se bojí zákonem veřejnost provokovat. Je pravda, že průběžné vzdělávání populace je nejlepším lékem na nezaměstnanost. Ale přijmout takový zákon, to je jako říci lidem: nestačí, abyste se spokojili s tím, jací jste. Musíte neustále zlepšovat své schopnosti, abyste v české společnosti obstáli. Takové požadavky před volbami by se politikům nemusely vyplatit.

autor: Petr Holub
Spustit audio