Za chyby se platí i v politice

Přeneseme-li tento pohled na současné dění kolem vlády, dalo by se říci, že politici by na pomyslné burze prodělali i poslední kalhoty. Dosavadní vývoj totiž přináší hned několik příkladů, že nedokáží odhadnout správný moment a pro daný krok se rozhodnou až v době, kdy se vidina zisku výrazně snižuje, nebo se dokonce mění ve ztrátu.

Můžeme začít premiérem Topolánkem. Bezprostředně po volbách vyhodnotil správně, že svoji šanci na povolební vyjednávání posílí rychlým vytvořením jednotného bloku ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. Výsledkem byl vznik trojkoalice a předběžná dohoda na společném programu a na rozdělení křesel v kabinetu. V něm by měli občanští demokraté většinu a patřila by jim prakticky všechna významná ministerstva včetně financí. Mirek Topolánek však situaci vyhodnotil špatně a svoji výhodu vyměnil za příslib Jiřího Paroubka, že zablokovanou povolební situaci vyřeší dohoda dvou nejsilnějších stran. Výsledkem byl rozpad trojkoalice, pokus sociální demokracie vytvořit vládu s komunisty a lidovci. Následoval vznik jednobarevné vlády ODS, která nezískala důvěru v Poslanecké sněmovně.

Topolánek měl alespoň to štěstí, že dostal další příležitost. V novém kole jednání o vládě nakonec obnovil trojkoalici. A jak už to bývá, cena za takovýto projekt byla vyšší. Konkrétně ODS má v kabinetu pouze polovinu křesel, navíc se vzdala ministerstva financí. To mělo další negativní dopad, tentokrát dovnitř ODS. V ní si Topolánek nadělal řadu nepřátel a je pouze otázkou času, kdy jim bude muset čelit. Vzhledem ke křehké vládní většině se naskytne celá řada záminek.

Samozřejmě Mirek Topolánek není jediným aktérem povolební hry, který nesprávně vyhodnotil poměr mezi cenou a časem. Dalším může být prezident republiky Václav Klaus. Ten se sice opakovaně pohoršoval nad tím, že je povolební vyjednávání spojováno i s blížící se prezidentskou volbou. Některé jeho kroky však vyvolávaly dojem, že tento faktor hraje nezanedbatelnou roli. Zdálo se, že hlava státu vsadila na to, že nejschůdnější cestou k opětovnému zvolení může být dohoda ODS a ČSSD. Proto k ní vývoj jednání systematicky směřoval.

Například druhé jmenování Mirka Topolánka premiérem působilo jako zatlačení předsedy občanských demokratů do jednosměrky, ze které vede cesta pouze na základě koaliční dohody s demokraty sociálními. Není asi náhodou, že když se tato varianta jevila reálně, vytvářela ČSSD na veřejnosti dojem, že podporu opětovné prezidentské kandidatury Václava Klause úplně nezatracuje. Když projekt ztroskotal, přispěchal Jiří Paroubek s ujištěním, že za to může i Václav Klaus a že je vyloučené, aby pro něj sociální demokraté v příští volbě zvedli ruku. Některé kroky hlavy státu vyvolaly nelibost v řadách ODS, což se může negativně promítnout do prezidentské volby. Takže tím, že vsadil na jednu kartu a v některých momentech příliš tlačil na pilu, si Václav Klaus zkomplikoval cestu k znovu usednutí do prezidentského křesla. Rovněž Jiří Paroubek může v nejbližší budoucnosti zaplatit vyšší cenu než před několika měsíci. Řeč je o jeho případném zvolení šéfem Poslanecké sněmovny. Pokud jsou pravdivé jeho výroky pro Mladou frontu Dnes, pak nevyloučil, že by o tuto funkci stál. Vloni v létě, kdy se jednalo o nějakém způsobu tolerance trojkoaliční vlády, ji mohl získat poměrně bez problémů. Navíc by byl považován za člověka, který se zachoval jako státník, uznal porážku ve volbách a odvedl stranu do velmi silné opozice. Ušetřil by si rozpory uvnitř strany a trable s přeběhlíky. Jiří Paroubek vsadil na to, že dříve nebo později donutí ODS ke spolupráci, nebo se dostane k vlastnímu pokusu o vytvoření vlády.

Realita je nakonec jiná. Dokonce taková, že sociální demokraté by o křeslo předsedy Poslanecké sněmovny mohli přijít. A pokud ho bude chtít Paroubek získat pro sebe, bude asi přinucen k ústupkům. Patrně v podobě tolerance určitých vládních návrhů, které by jinak nemohly projít hlasováním ve sněmovně. Pokud na to šéf sociálních demokratů přistoupí, dostane se tak svým způsobem do pozice, ve které mohl být už v létě. Jen s tím rozdílem, že by v očích části veřejnosti neměl nálepku destruktivního buldozeru a uvnitř strany by nemusel řešit problémy a s obavou hledět k blížící se volbě předsedy ČSSD.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .