Z Mekongu se těží astronomické množství písku. Hrozí narušení tamního ekosystému

28. prosinec 2019

Jeden z největších světových veletoků, asijskou řeku Mekong, zasáhla krize. Může za ní nadměrná těžba písku z říčního dna, která způsobuje erozi břehů.

Jak píše server britské stanice BBC, v důsledku toho jsou ohrožené domovy až půl milionu lidí.

Celý ekosystém Mekongu je v sázce kvůli neutichající poptávce po písku, který se z jeho dna těží především ve Vietnamu a Kambodži. Celosvětový zájem o písek je obrovský – každoročně se ho na planetě vytěží až 50 miliard tun a v rámci těžebního průmyslu tak jde o rekordmana mezi nerostnými surovinami.

Čtěte také

„Písek se těží v naprosto astronomickém objemu, celý průmysl mění podobu planety,“ upozorňuje hydrolog Stephen Darby ze Southamptonské univerzity. Jeho studie ukazují, že dno Mekongu kvůli honbě za pískem během pouhých pár let pokleslo o několik metrů, a to v souhrnné délce mnoha stovek kilometrů.

Písek je základní surovina ve stavebnictví a využívá se také v jiných odvětvích, jako je výroba kosmetiky, hnojiv nebo oceli. Podle údajů OSN vzrostla během posledních dvou dekád poptávka po písku trojnásobně, a to především kvůli rozsáhlé výstavbě měst.

Například Čína spotřebovala mezi roky 2011 a 2013 více písku než Spojené státy během celého dvacátého století. Důvodem je urbanizace čínského venkova. Písek se využívá také ke zpevňování a rozšiřování povrchu v pobřežních oblastech. Příkladem může být přímořský Singapur, jehož rozloha se od vyhlášení nezávislosti v roce 1965 zvětšila o dvacet procent.

Jak říká Pascal Peduzzi z Programu OSN pro životní prostředí, každoročně se na Zemi vytěží tolik písku, že by to stačilo k postavení 27 metrů vysoké a stejně tak široké zdi kolem celé planety.

Omezené zdroje

Ne každý druh písku je vhodný pro další zpracování. Pouštní písek je příliš jemný a hladký pro výrobu betonu, nehodí se ani ve sklářském a elektronickém průmyslu. To je důvod, proč se písek těží především ze starověkých ložisek v lomech anebo právě ze dna moří a řek jako v případě Mekongu.

Čtěte také

Tento způsob získávání písku však může být škodlivý. „Písek je součástí ekosystémů a hraje zásadní roli. V případě, kdy se písek z říčního dna odtěží, dochází k ovlivnění biodiverzity, erozím a zvyšuje se zasolení,“ vysvětluje Peduzzi.

Podle Světového fondu na ochranu přírody a takzvané Mekongské komise pokleslo dno dvou ramen Mekongu v jeho deltě od roku 1998 do roku 2008 o téměř metr a půl. Od roku 1990 už to bylo celkem až o tři metry.

Listopadové číslo vědeckého magazínu Nature přineslo studii, podle níž je na jednom dvacetikilometrovém úseku Mekongu další těžba neudržitelná, protože ji nestačí dostatečně rychle nahrazovat říční sediment z horního toku. Situace přitom neohrožuje pouze lidi.

Mekong představuje největší vnitrozemskou rybolovnou oblast na světě a poskytuje potravu pro 60 milionů lidí. Zároveň žije v regionu podle Světového fondu na ochranu přírody na 800 druhů ryb a také jedna z největších populací ohroženého delfína tuponosého.

Mekong přitom není jediné místo, které těžba písku ohrožuje – například v Keni a Indii se kvůli ní odehrály dokonce násilné střety. BBC poznamenává, že na každého člověka na Zemi připadá každý den 18 kilogramů spotřebovaného písku. Dojde tedy jednou tato surovina?

Podle Marka Russela, ředitele britského Sdružení pro nerostné suroviny, nejde ani tak o vyčerpání zásob písku, jako spíše o to, že nalézt jeho zdroje se stává čím dál tím obtížnější. „Jde sice o globální problém, který se odehrává na místní úrovni, přesto písek není surovina, o které by lidé skutečně přemýšleli,“ říká Russel.

Jak využít písek z pouště

Jedním z možných řešení problému by bylo nalezení způsobu, jak pro zpracování využít ve velké míře dostupný pouštní písek. Vědci z Královské univerzity v Londýně s pomocí písku z pouště už vyrobili stavební materiál, který pojmenovali Finite.

Ten má stejné vlastnosti jako tradiční stavební beton a při jeho výrobě se spotřebuje o polovinu méně oxidu uhličitého. Další výhodou tohoto materiálu je také jeho biologická rozložitelnost.

Čtěte také

Současně se zavádějí limity pro vývoz říčního písku. Vietnam ho v případě Mekongu zakázal už v roce 2009, Kambodža o osm let později. Navzdory tomu je ale stále možné na internetu objednat dodávky až dvou set tisíc tun mekongského písku. Geograf Rolf Aalto z Exeterské univerzity zjistil, že zatímco Kambodža tvrdí, že písek neexportuje, Singapur z této země stále dováží rekordní objemy.

Kambodžské ministerstvo pro těžbu a energetiku na dotaz BBC ohledně exportu nereagovalo. Situace tak ilustruje to, co profesor Aalto popisuje jako globální absenci transparentnosti. „Pokud vlastně nevíte, odkud surovina pochází nebo kam putuje, je neuvěřitelně obtížné dělat erudovaná rozhodnutí,“ myslí si Aalto.

S tím souhlasí také hydrolog Darby, který za hlavní problém považuje to, že neexistují žádné ucelené informace o velikosti světového obchodu s pískem. A také podle Pascala Peduzziho je  potřeba, aby vzniklo světové monitorovací středisko. „V současnosti máme jen obecné odhady a naše snahy potřebujeme centralizovat,“ myslí si Peduzzi.

To je nakonec také dodatek jedné z rezolucí OSN o zacházení s nerostnými zdroji, která vznikla v březnu a určuje, jakým způsobem by země měly snížit dopady těžby písku na životní prostředí.

„Všeobecně potřebujeme být chytřejší v tom, jak písek využívat. Musíme o něm přemýšlet jako o strategickém materiálu, a nikoliv jako o bezedném zdroji,“ cituje BBC Pascala Peduzziho z Programu OSN pro životní prostředí.

autor: Jakub Rerich
Spustit audio