Z dělnického prostředí mezi laureáty Nobelovy ceny. „Jsem genetik, ale vlastní geny neznám,“ říká Paul Nurse

Paul Nurse jako první objevil gen cdc2 a dokázal, že hraje klíčovou úlohu v regulaci buněčného cyklu, tedy v načasování procesu dělení buněk či jejich jader. Buněčný cyklus absolvuje každá živá buňka. Je to řetězec akcí, který vede k jejímu rozdělení. Paul Nurse pomocí experimentů na kvasinkách popsal, které geny tento cyklus ovládají. Objev vedl k vyvíjení nových postupů při léčbě rakoviny.

Čtěte také

Vědec Paul Nurse jezdí do Čech přes třicet let. Díky pivu

Jeho životní příběh přitom na první pohled nesměřoval k nejvyšším vědeckým metám. „Pocházím z dělnického prostředí. Moje rodina nebyla chudá, ale rozhodně ani bohatá. Nebyli to žádní akademici. Z rodiny jsem byl jediným, kdo se vzdělával i po patnáctém roce života,“ začíná vyprávět svůj životní příběh genetik a mikrobiolog Paul Nurse.

„Žili jsme v Londýně, otec pracoval v továrně a matka uklízela. Později jsem vlastně zjistil, že nebyli mými rodiči a mojí skutečnou matkou byla moje domnělá sestra. Otěhotněla v sedmnácti a moje babička předstírala, že jsem jejím synem.“

Dodnes nevím, kdo je mým otcem. Pravdu jsem zjistil úplnou náhodou skoro v šedesáti letech. Jsem genetik, ale své vlastní geny neznám.
Paul Nurse

Ve škole nijak zvlášť dobré známky neměl, vzpomíná Nurse a dodává, že na univerzitu nešel hned. Nějakou dobu pracoval jako technik v pivovaru a až později udělal přijímací zkoušky. „Otevřelo mi to tolik dveří!“ hodnotí a upozorňuje, že rodina pro něj byla velkou oporou.

Jestli měl přirozený talent, neví. „Byl jsem především velmi zvědavý a chtěl jsem poznávat svět. To mě pohánělo dál,“ říká. Právě vášeň a zvědavost považuje za to nejdůležitější, co potřebuje každý, kdo se chce věnovat nějaké vědecké disciplíně.

Rodiče neměli moc ponětí o tom, čemu se věnuji, ale věřili, že je to důležité.
Paul Nurse

„Když jste vědcem a pracujete na posouvání hranic poznání, musíte zákonitě mnohokrát selhat, protože se přece pohybujete na hranici a nevíte, co za ní je, je to neprobádané území, ve kterém se budete plést. Věda je ale skvělá věc. Otevírá okna světa a pomáhá svět poznávat. Může to být těžké, ale stojí za to. Jděte do toho!“

„Za mikrobiologa jsem se nikdy nepovažoval“

Paul Nurse převzal v lednu 2020 čestný doktorát Mendelovy univerzity v Brně|foto:Mendelova univerzita

Paula Nurse zajímá všechno živé. Spíš než za mikrobiologa se podle svých slov považuje za biologa se zájem o genetiku. Fascinují ho ale i další obory. Mezi objevy, které jsou pro něj za posledních deset dvacet let klíčové, patří třeba ty z oblasti fyziky.

„Devadesát procent všeho kolem nás je temná hmota. A my nevíme, kde to je nebo co to je. Víme jen, že to tu je, ale ne z čeho. Totéž platí i pro energii.“

Čtěte také

Vymírání druhů je poprvé důsledkem činnosti živého organismu, který si myslí, že je inteligentní, glosuje vědec Kindlmann

V biologii ho velmi zasáhla studie o hmyzu, tvrdí. „Není to asi obrovský objev, ale o to je důležitější. Němečtí přírodovědci dokázali, že populace hmyzu se za posledních třicet let ztenčila na pouhou čtvrtinu. Je to alarmující a ukazuje to, že se musíme starat o naši biosféru, o veškerý život na planetě. Jinak bude celá naše existence ohrožená,“ varuje Nurse.

Nejen porozumět, ale nemoc i porazit

Přímo ve své profesní kariéře si nejvíc považuje pětileté období na postu prezidenta Královské společnosti, první akademie přírodních věd na světě založené už v roce 1660. Dnes vede Ústav Francise Cricka, který sám založil.

„Se svými patnácti sty zaměstnanci je to pod jednou střechou největší biomedicínský výzkumný ústav v Evropě. Na to jsem velmi hrdý.“

Věda velmi obohatila naši civilizaci, zvláště v posledních čtyřech staletích. Těší mě, že jsem malinko přispěl i já.
Paul Nurse

Na poli biomedicíny byl Paul Nurse během své dosavadní vědecké dráhy svědkem mnoha pokroků:

„Jak se buňky rozdělují, jak funguje naše tělo, jak reagujeme na choroby… Dramaticky lépe už rozumíme všem těmto procesům po chemické stránce. Víme, které molekuly se zapojují, jak spolupracují nebo co se porouchá v případě nemoci. To pomáhá ve vývoji nových léků a léčebných postupů. Tedy nejen tomu onemocněním porozumět, ale porazit jej.“

Poslechněte si audiozáznam rozhovoru s Paulem Nursem.