Walter Veltroni rezignoval po neúspěchu své strany

Proti dosavadnímu guvernérovi oblasti Renatovi Sorovi, zakladateli i u nás známé firmy Tiscali postavil prakticky neznámeho Alessandra Capellacciho. Premiér, který na ostrově vlastní asi tři vily, se do volební kampaně pustil, jako by šlo o jeho vlastní kariéru. Patrně nechtěl, aby mu na ostrově vyrostl soupeř, který by jednou mohl kandidovat za levý střed v celé Itálii. A opět jasně vyhrál. Poražený Soru jen zklamaně prohlásil "je vidět, že dobře vedená veřejná správa naše občany nezajímá".

Výsledek voleb na Sardinii způsobil politické zemětřesení v celé italské politice. Jakmile bylo jasné, že přichází další porážka tajemník opoziční Demokratické strany Walter Veltroni překvapivě rezignoval ze své funkce. Se vší pravděpodobností tak předešel frontálnímu útoku mnohých dalších leaderů Demokratické strany, kteří s jeho politikou nebyli spokojeni.

Demokratická strana se zrodila na podzim roku 2007 a měla být ztělesněním snah bývalého premiéra Romana Prodiho: sjednotit reformní křídla bývalé komunistické strany a bývalé křesťanskodemokratické strany a postavit tak proti pravici sjednocené Berlusconim silnou demokratickou reformní stranu, která by usilovala o vedení země. Proto se Demokratická strana pod vedením Veltroniho rozešla ještě před loňskými volbami s italskou radikání komunistickou i ekologickou levicí. Veltroni ve volbách sice podlehl, ale demokratická strana získala 33,5 % hlasů a je zdaleka druhou největší stranou v zemi. Měla tedy pět let času na to, aby se připravila na další volby a pokusila Berlusconiho koalici porazit. S tím ale, že na rozdíl od minulosti byla ochotna s Berlusconim jednat o reformě ústavy, o federalizaci státu, justici, školství a podobně. Jenže magnát neustále a obratně střídal návrhy a rozumné reformy s kroky, které měly jasně posilovat jeho politickou a osobní pozici. To donutilo Veltroniho k neustálému lavírování a iniciativa zůstala, jak tomu v Itálii je již přes 15 let, v rukou Berlusconiho. Volební porážka navíc oživila staré rivality uvnitř strany.

Etické otázky, které nedávno nastolila tragédie mladé Eluany Englarové navíc prokázaly hluboké neshody mezi levicovým a křesťanskodemokratickým křídlem strany. Za několik měsíců se má hlasovat do Evropského parlamentu a Demokratická strana ještě nerozhodla do jakého klubu se zapíše. Pro bývalé komunisty je vstup do klubu socialistů samozřejmostí, katolíci o tom nechtějí ani slyšet. A tak na očích veřejnosti se Demokratická strana začíná silně podobat bývalé Prodiho vládě - rozháranému a neustále se hádajícímu klubu. A to už voliče, hlavně ty na levici, definitivně přestalo bavit. A v současné hospodářské krizi si mnozí říkají, že premiérovi asi není možné příliš věřit, ale že on, na rozdíl od levice, alespoň ví co chce.

Nicméně současná situace je i pro magnáta riskantní. V tomto okamžiku má v rukou moc,jakou skutečně nikdo od roku 1945 neměl: má silnou parlamentní většinu, opozice nemá argumenty a bude jí jistou dobu trvat, než se opět postaví na nohy. Ale žádná demokratická vláda se bez silné opozice neobejde, navíc v dobách obtížné hospodářské krize, jako nyní. Pokud situaci zvládne asi to skončí tak, že po ukončení tohoto parlamentního období magnát dosáhne realizace svého snu - stane se italským prezidentem. Pokud ale hospodářské problémy nevyřeší, nebude moci eventuální neúspěch svést na pikle nepřátelské levice. Ta mezitím rozhodla, že Veltroniho zástupce Franceschini povede stranu do sjezdu strany, kde se má rozhodnout kdo bude novým leaderem. Koncem tohoto týdne se má rozhodnout, zda se sjezd bude konat na jaře, či až po volbách do evropského parlamentu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .