Wales srozumitelný i nesrozumitelný

I anglické jméno pro Wales pochází z germánského slova Walha, které znamená "cizinec" nebo "cizí", což je typické. Keltští Velšané sebe nazývají Cymry, což ve staré velštině znamená "krajan". Po dlouhou dobu se používal společně s názvem Brythoniaid (Britové). První psané záznamy o Walesu pocházejí od Římanů, kteří začali Wales dobývat v roce 48. V té době byla země rozdělena na mnoho klanových území. Římané vybudovali řetěz pevností. Když Římané Británii opustili, velká část nížin ve Walesu byla uchvácena germánskými kmeny. Vzniklo mnoho nezávislých velšských států, které vytvořily základ území Walesu. V 7. století státy budovaly opevnění na hranicích s Anglií. Po zbytcích Offova valu napříč celým poloostrovem z jihu na sever dnes vede turistická trasa. V 11. století získal nad územím moc Gruffudd ap Llywelyn a jde říci, že měl Wales jednoho krále, jehož suverenitu uznala i Anglie. Než jej roku 1282 dobyl anglický král Eduard I., rozpadl se opět na řadu království. Od roku 1301 tradičně náleží následníkovi anglického, později britského trůnu titul knížete velšského. Proti anglické nadvládě se často zvedal odpor, v 15. století vedl největší povstání Owain Glyndwr, který si nad Walesem po několik let uchoval kontrolu. Pokud vás zajímá historie, tak jistě znáte anglický panovnický rod Tudorovců, původem z Walesu, právě který ale zemi začal anglicizovat a plně podřizovat vládě v Londýně. Mezi Tudorovce patřil i Jindřich VIII., známý svými šesti ženami, a Alžběta I.

V 18. století začínala průmyslová revoluce, která Wales hluboce ovlivnila. Jihovýchodní Wales byl v průběhu 19. století velmi industrializován a dramaticky rostl počet obyvatel. Velšsky mluvící oblasti byly postupně poangličtěny. Po druhé světové válce začal dlouhodobý úpadek těžby uhlí a železářství, který tvořil základ zdejšího průmyslu. Díky Plaid Cymru (národní velšská strana) se aktuálním tématem stalo zavedení velšské samosprávy. Ve druhém referendu roku 1997 voliči vyslovili souhlas, což díky Tony Blairovi vedlo k vytvoření Velšského národního shromáždění se 60 členy, které má sídlo v Cardiffu. Od roku 1999 má Wales opět autonomii a taky své symboly. Královský znak Walesu používá Charles, kníže velšský, jako osobní znak. Vlajka Walesu (Baner Dewi Sant) se skládá z červeného draka prince Calwaladera a tudorovských barev - bílé a zelené. Jelikož britská vlajka neobsahuje žádný velšský symbol, vlajka Walesu se stala populárnější. Podle legendy byl drak taky na standartě krále Artuše. Národním symbolem Walesu je také pórek. Podle legendy v bitvě v pórkovém poli poručil svatý David velšským vojákům, aby si na helmy připevnili pórek. Sloužil tak jako rozpoznávací znamení bojujících za stejnou stranu. Národní květinou Walesu je zase narcis, který se připevňuje na oděv 1. března, na den svatého Davida.

O Walesu toho mnoho nevíme, ale máme s ním společné docela zvláštní věci. I plicní nemoc cystickou fibrózu (mukoviscidosu), což je hustý hlen, který poškozuje plíce i střeva. Každý, kdo jí má, vlastní gen zvaný CFTR. Četnost genu se hledala po celé Evropě a vyšší hustota se zjistila jen v Čechách, na Moravě, ve Walesu a Bretani, což asi výrazně souvisí s bývalou či současnou keltskou populací. Ve Walesu působí Češka Ida Kelarová, muzikantka a sbormistryně, která organizuje workshopy a provozuje v Bystrém v Čechách i ve Walesu Mezinárodní školu pro lidský hlas. Není to náhoda, protože kromě nás jsou taky Velšané známí jako výborní hudebníci. Ve svých metodistických kostelích zpívají velice často, rádi a hlasitě.

Seriál Stereotypy vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.