Výzkum léků nemusí být drahý. Pokud je nemoc dostatečně opomíjená

léky - prášky
léky - prášky
Z farmaceutického výzkumu nemusejí plynout jen peněžní příjmy. Ziskem může být i dobré jméno společnosti ve světě.

Objevy léků přinášejí výzkumným ústavům vítaný finanční příjem. V naší zemi se nejčastěji připomíná odkaz chemika Antonína Holého, objevitele protivirové léčby. Ve světě ale získávají prestiž i takové výzkumy, které autorům žádné peníze nepřinášejí – naopak se pyšní tím, že zlevňují.

Jde o výzkum léků proti takzvaně opomíjeným či zanedbávaným chorobám. To jsou z našeho pohledu poměrně exotická onemocnění, proti kterým dosud buď žádná léčba nezabírala, nebo byla spojena s velkým rizikem.

„Jedinou léčbou spavé nemoci byl melarsoprol, který se podával v injekcích. Bylo to velmi bolestivé. I když byl velmi účinný, naneštěstí mohl každého dvacátého pacienta i zabít,“ popisuje ve vědeckém časopise Nature lékařka Natalie Strub Wourgaftová z iniciativy Léky proti opomíjeným chorobám (Drugs for Neglected Diseases Initiative, DNDi). Klinické testy, které vede, by měly skončit v roce 2017 definitivním schválením nových léků v tabletách.

Odrazit se ode dna je snazší než stoupat na vrchol

DNDi byla založena v roce 2003 úsilím sedmi organizací z různých zemí. Klinických výzkumů zahájila už desítky, doposud se jí podařilo šest léků dovést ke schválení. Všechny výzkumy dohromady přitom stály méně peněz, než kolik běžně stává vývoj jediného léku v komerčním prostředí.

Americká publicistka Amy Maxmenová v analýze pro časopis Nature upozorňuje, že se to může podařit jen v případě opomíjených nemocí. Ke schválení léku je totiž zapotřebí prokázat, že má výhody oproti existujícím léčivům. V případě, že předtím neexistovalo vůbec nic, je to relativně snadný úkol. Čím více konkurenčních léků je však na trhu, tím jsou mezi nimi menší rozdíly a tím je obtížnější a dražší tyto rozdíly prokázat.

Poslechněte si Amy Maxmenovou

0:00
/
0:00

Výzkum léků proti opomíjeným chorobám nejvíce prodražuje práce v terénu. Na odlehlých, chudých územích často chybí i základní zdravotní infrastruktura. S testováním léků často úzce souvisí humanitární pomoc. Naopak o základní výzkum v laboratořích si neziskové organizace starosti dělat nemusejí. Výzkumné instituce je totiž nechávají nahlížet do knihoven chemických sloučenin.

Více kandidátů, než lze prodat

„Každá nově syntetizovaná sloučenina se dá do jamky na destičce, která může mít třeba 96 nebo 356 jamek. Potom jsou automatizované, robotizované postupy, které zkoušejí, jestli jednotlivé sloučeniny něco dělají například v takzvané protivirové eseji,“ popisuje vznik takové knihovny Zdeněk Hostomský, ředitel Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd.

Mezi určitými skupinami příbuzných látek je výrazně více těch, které by se mohly stát kandidáty na nové léky. Ústavy obvykle zpeněží jen nejlepší „hity“ čily zásahy – a zbytek bezplatně nabídnou světu.

Poslechněte si Zdeňka Hostomského

0:00
/
0:00

„Situace je úplně jiná, než to bylo kdysi. I kdyby jim nešlo o nic jiného než publicitu, firmy dávají na některé nakažlivé nemoci léky zadarmo nebo za minimální poplatky. I firmy, kterým záleží na zisku, vyčleňují část prostředků a pomáhají ve třetím světě,“ dodává dr. Hostomský.