Výročí okupace Falkland

Připomeňme si nejdříve pár fakt.

Falklandské ostrovy - a nebo též Malvíny, jak je španělsky nazývají v Argentině - je skupina dvou velkých a několika set malých ostrovů v jihozápadním Atlantiku. Nejbližší pevnina, argentinské pobřeží, je vzdálena téměř 500 kilometrů. Jde vlastně o velmi odlehlé území, které až do 80. let bylo chudé a obývané necelými třemi tisícovkami lidí, převážně potomků Angličanů a Skotů.

Oficiálně jde o britské závislé území. To si ovšem nemyslela argentinská vojenská junta, která v druhé půli března 1982 obsadila jeden z méně významných ostrovů a o dva týdny později, tedy 2. dubna obsadila celé souostroví. Vzhledem k tomu, že Velká Británie ležela 13 tisíc kilometrů daleko a zmítala se v politických a ekonomických problémech, nikdo nečekal, že se Londýn vzmůže na odpověď. V Downing Street číslo 10 ovšem seděla Margaret Thatcherová a ta výzvu argentinského generála Galtieriho přijala.

Boj o Falklandy byl dlouhý a tuhý. Jeho součástí byla regulérní vzdušná i námořní bitva. Během dvou měsíců na britské straně padlo 258 lidí, na argentinské 649, tedy více než dvakrát tolik. Kromě toho Britové zajali téměř 10 tisíc Argentinců. Prohra zlomila argentinské diktatuře krk.. Junta, která válku vyvolala, aby odvedla pozornost od protivládních protestů, brzy poté padla a v roce 1983 se konaly svobodné volby. Volby se v roce 1983 konaly i v Británii a Margaret Thatcherová je vyhrála velmi pravděpodobně také díky vojenskému vítězství. Po neúspěšné válce v Suezu z roku 1956 a rozpadu Impéria to bylo poprvé, co Britové mohli zvednout hlavu. Skoro jakoby se chtěla Thatcherová řídit starým heslem Falklandských ostrovů - "dělat, co je správné".

Celé tažení mělo ještě jiný psychologický účinek. Západní Evropa, oslabená ropnými embargy, působila dosti malátným dojmem. Naopak Sovětský svaz, posílený drahou ropou, působil celkem svěže - jak o tom svědčí invaze do Afghánistánu a málem i do Polska. Reakce Thatcherové, která se začala profilovat jako přední partner Reaganova Washingtonu, je nepříjemně zaskočila. Ostatně pamětníci si vzpomenou, že v československých médiích se důsledně používal název Malvíny, komunističtí propagandisté se raději postavili na stranu jihoamerické junty než britské demokracie.

A jak se situace kolem Falklandských ostrovů mezitím vyvinula? Oficiálním stanoviskem Buenos Aires i nadále je, že Malvíny - pardon, Falklandy - patří Argentině. Lidé otázku ostrovů berou vážně. V Argentině se na podzim budou konat volby a prezident Nestor Kirchner, který usiluje o znovuzvolení, hraje na nacionalistickou strunu, a zmínil se už i o ostrovech jako argentinském území, které je třeba získat zpět.

Argentinci dokonce zatím odmítali odvézt z ostrova své mrtvé. Je tu také rozeseto 18 tisíc min, které argentinští vojáci stačili během několikatýdenní okupace rozmístit, aby ztížili britské vylodění - a od té doby obě země vedou spor o to, kdo má likvidaci polí zaplatit. Válka sama nebyla levnou záležitostí, tažení na Falklandy stálo 1,6 miliardy liber a ještě dnes Británie utrácí 150 milionů dolarů ročně za udržování vojenské posádky, která má odradit Argentinu od nové invaze.

Když už jsme u peněz, stojí za zmínku možná ta největší změna týkající se ostrovů, které byly především chudým pastvištěm ovcí plným chudých lidí. Ti ani většinou nebyli vlastníky pozemků, byli pouhými nájemci nebo zaměstnanci všemocné Falkland Islands Corporation. Po válce Britové udělali z ostrovů zvláštní ekonomickou zónu a díky porážce Argentiny mohli uvolnit zákaz lovení na širém moři, které je velmi bohaté na úlovek. Právě příjmy z prodeje ryb nastartovaly celkovou přeměnu zdejší ekonomiky. Podle údajů deníku International Herald Tribune mají Falklandy příjem 50 tisíc dolarů na hlavu, což je jeden z vůbec nejvyšších údajů. Falklandy proto náhle zažívají typické starosti bohatých zemí, tedy příliv ekonomických přistěhovalců. U ovcí už nepracují zdejší rodáci, ale příchozí z Chile, zatímco v restauracích obsluhují obyvatelé 4 tisíce kilometrů vzdáleného ostrova sv. Heleny. Na lodích odvážejících ryby a vlnu zas slouží Indonésani, Filipínci a Bangladéšané.

Na ostrovy možná čeká ještě větší změna. Geologové začali se zkušebními vrty, které odhalily slibné zásoby ropy a zemního plynu. Ostrované se tedy musejí obávat jak zvýšeného zájmu přistěhovalců, tak i Argentiny.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .