Výročí
Interpretaci 17. listopadu je po patnácti letech rozumné svěřit historikům. Ti totiž dovedou popsat tehdejší dění přesněji než většina jeho přímých účastníků. Příčinou určitého zkreslení není pouze přirozená ztráta paměti, ale také přirozená tendence vyložit si minulost ve světle pozdějších událostí.
Hodně lidí například dodatečně nabylo dojmu, že 17. listopad byl spiknutím, domluvenou fraškou, ve které staré struktury výměnou za odevzdanou politickou moc obdržely novou kapitalistickou identitu. Pravdou je, že příležitost svobodně naložit se svou budoucností dostali všichni. Kdo tvrdí, že bylo třeba drsně zatočit s komunisty, přehlíží fakt, že po něčem takovém nebyla společenská poptávka. Lidé, kteří měli důvod považovat Husákovo Československo za zločinný režim, protože se jim z politických důvodů dělo příkoří, byli v menšině. Většina si společenskou změnu přála proto, že politici, kteří se oháněli vedoucí úlohou komunistické strany ve společnosti, byli směšní.
Lidé si nepřáli masakr, pouze odmítali žít v komunistickém skanzenu, a na demonstracích po celé zemi slušně vyjádřili přání, aby tehdejší politická garnitura přestala překážet. Od lidí, kteří předtím dlouhá léta disciplinovaně volili kandidáty Národní fronty, oslavovali v průvodech 1. máj a platili členské známky v Revolučním odborovém hnutí, se ostatně těžko dalo očekávat, že se zbraněmi svedou bitvu o sekretariát KSČ. S výročím 17. listopadu by se mělo nakládat střízlivě. Podstatou dnešního svátku je to, že si lidé vyvzdorovali svobodu slova, parlamentní demokracii a konkurenční prostředí. Jak jsme s těmito hodnotami naložili, tedy co svobodně říkáme, jak svobodně volíme a jak jsme úspěšní v konkurenci, to už je jiný příběh.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka