Výrazy tváře máme vrozené
Výrazy tváře, kterými druhým lidem sdělujeme naše pocity, zřejmě nemáme naučené z dětství, ale vrozené.
Profesor psychologie David Matsumoto ze San Francisco State University vypracoval studii výrazů tváří vidoucích a nevidomých lidí. Materiál pro výzkum získal díky fotografiím džudistů, kteří zápasili na letní olympiádě a paralympiádě v roce 2004. Celkem analyzoval více než 4800 snímků sportovců ze 23 zemí. Zjistil, že lidé, kteří jsou od narození nevidomí, v určitých situacích předvádějí zcela stejné výrazy tváře, jako jejich vidoucí kolegové.
Zřetelné to bylo při předávání medailí. Většina borců, zklamaných tím, že získali "jen" stříbrnou medaili, totiž během ceremoniálu nasadila zcela stejný společenský úsměv. Ten se od upřímného úsměvu značně liší: při společenském úsměvu zapojujeme jen svaly kolem úst, zatímco na tom opravdovém se podílejí i další obličejové svaly. Skutečnost, že lidé, kteří společenský úsměv nemohli nikde odkoukat a jej přesto používají, podle profesora Matsumota ukazuje, že výrazy tváře doprovázející emoce nejsou naučené. Spíše se zdá, že jsou spjaté s naší evolucí a všichni je máme zakódované ve svých genech.
Studii popisuje článek v časopise Journal of Personality and Social Psychology.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
