Výměna úsměvů
Ruské vojenské letectvo ve středu oživilo tradici z dob studené války, když vyslalo strategické bombardéry do Tichomoří, kde si ruští piloti vyměnili úsměvy s americkými a pak se obrátili k domovu. Nyní se přemýšlí, co tím chtěl básník říci. Generálové si pochvalují, že dálkovým letům už nebrání nedostatek paliva, letadla jsou dobře udržována a posádky slušně placeny.
Zpráva o obnovení letů, umožňujících jaderný úder i odjinud než z vlastního území, přichází krátce po informaci, že námořnictvo dostane nové rakety. Ruská armáda už zkrátka finančně nestrádá, a to díky ekonomice, která osmým rokem roste. Třináctihodinový let turbovrtulových bombardérů je podle náčelníka štábu ruského vojenského letectva misí, díky níž si západ uvědomí ruskou politickou přítomnost ve světě. Od generála asi nemá smysl chtít vysvětlení, proč si máme tu politickou přítomnost Ruska uvědomovat, k čemu je ta přítomnost dobrá. Zatím jsme totiž nezřídka svědky toho, jak Rusové ve snaze působit jako velmoc, provozují jakousi opoziční, negativistickou politiku.
Rusko se jako advokát nabízí prakticky každému, v kom západ vidí potížistu. Pokud Putinovo Rusko chce, aby bylo světem vnímáno jako velmoc, se kterou je třeba konzultovat mezinárodně politická témata, nemůžeme to přehlédnout. Máme historickou zkušenost, jak se Rusové chovají ve své sféře vlivu a pamatujeme, že když Rusko naposledy bylo za Brežněva velmocí, jednalo se o říši zla. Ruští generálové proto prominou, když nám ty úsměvy jejich pilotů přijdou podezřelé a falešné. Brzy si připomeneme výročí okupace, která politickou přítomnost Ruska ve světě vyjádřila nepřehlédnutelně.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
