Vstup České republiky do Schengenského prostoru

Což je téma, o kterém se v souvislosti s překaženými teroristickými útoky v sousedním Německu ještě bude hodně diskutovat. Zároveň se ale Beckstein zanedlouho, už na konci září, stane po Edmundu Stoiberovi bavorským ministerským předsedou. A z tohoto hlediska bude jeho zítřejší návštěva Prahy čímsi jako generální zkouškou na to, jak budou vypadat česko-bavorské vztahy v "poststoiberově" éře. Je tedy velmi zajímavé, že v plánu nemá Beckstein jen setkání se svým resortním kolegou Langerem, ale bude jednat také s ministrem zahraničí Schwarzenbergem. Především se však seznámí i s předsedou vlády Topolánkem. Údajně se přitom má mluvit také o tom, zda a kdy by Beckstein mohl přijet do Prahy na návštěvu už ve funkci předsedy vlády pro Česko asi nejdůležitější německé spolkové země, sousedního Bavorska. Tady je důležité zdůraznit to, co česká média ve své tradiční sebestřednosti rovněž opomněla: světlům reflektorů uvyklému Stoiberovi se z politické scény neodchází snadno. Svědčí o tom jeho rozlučkové turné po všech možných evropských metropolích. Sbírá přitom evidentně body pro další kolo své kariéry, protože politik tělem a duší, jakým Stoiber bezpochyby ve svých 62 letech je, to kvůli jednomu klopýtnutí v aféře s okrajovou rivalkou ve vlastní straně Gabriele Pauli rozhodně nevzdá navždy. Zvláš´t když se podezření, že ji nechal špehovat, zatím neprokázalo. Že se chce vrátit, tomu nasvědčuje především způsob, jakým předává- či lépe řečeno doposud spíše nepředává- svůj úřad šéfa kabinetu svému designovanému nástupci. Poslanci CSU se údajně už děsí, že Bavorsko bude mít od října premiéry dva: Becksteina v úřadě a Stoibera coby poslance v parlamentní lavici. V zájmu česko-bavorských vztahů přitom bezpochyby je, aby se v čele bavorské vlády důrazně vyprofilovala nová tvář. Stoiber si v minulosti bezpochyby získal řadu zásluh o rozvoj bavorského státu. Nikdo mu je také neupírá. Ale ve vztazích se sousedním Českem cementoval- často v nechtěném souladu se zdejšími xenofobními náladami- dobu ledovou. Přestože mezi oběma zeměmi vzkvétaly nebývalou měrou hospodářské vztahy, obchod i mezilidské kontakty, nebyl bavorský premiér na vrcholu své kariéry nikdy na oficiální návštěvě v Praze. A nikdy se jako šéf bavorské vlády nedistancoval od privátních majetkových nároků sudetských Němců, ačkoliv to udělala berlínská vláda i jeho vlastní frakce. Podle náznaků německého tisku stál Stoiber o návštěvu Prahy teprve teď. Popřípadě chtěl svou éru korunovat alespoň symbolickou návštěvou na zemské česko-bavorské výstavě v pohraničním Zwieselu, kde by se setkal s Topolánkem. Jenže teď už nejevila zájem česká strana. Což bylo jenom dobře, protože by tím jen dopomohla k dalšímu triumfu politikovi, který česko-bavorské vztahy rozhodně nepomáhal na politické rovině uvolňovat. Jeho nástupci by naopak měla ruku podat a mnohé zatím nasvědčuje tomu, že se by se tak mohlo stát. Česká veřejnost by tohle všechno měla mít na zřeteli, až uslyší všechna ta zdejší klišé, která o Becksteinovi v médiích kolují. Ať už půjde o jeho údajný odpor vůči vstupu Česka do Schengenu, o jeho nesmiřitelný postoj k islámu, anebo o to, že prý ohrnuje nos nad škodovkami. Doma je Beckstein známý jako konservativní politik, který je proti radikální podobě islámu a obává se rozšíření Schengenu kvůli terorismu. Jeho údajný vztah ke škodovkám bavorská veřejnost neřeší, ale podle rostoucí obliby této značky v sousedním Bavorsku to na prodejnost aut made in Czech republic nemá očividně vliv. Jinak je Beckstein znám tím, že říká věci na rovinu a diplomatické floskule jsou mu cizí. S Topolánkem by si mohli rozumět. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .