Všeobecné vzdělání není zbytečné

Potřebuje normální člověk vůbec někdy za život Pythagorovu větu? A je to takový hřích, když si jí někdo zřejmě splete s větou Tháletovou? A co mu jsou platné nějaké detailnější znalosti z české historie či kultury, když ani tak známá jména, jakými jsou pro nás třeba Karel Havlíček Borovský, či Jan Werich, ztrácejí jakýkoliv význam pro lidi bydlící třeba jen kilometr od našich hranic a mluvících jiným jazykem.

Přesto jsem však nějak podvědomě cítil, podobně jako asi mnoho českých lidí, kteří správné odpovědi na ty otázky považují za samozřejmost, že asi něco přece není v pořádku, když vysoký představitel České republiky v těchto znalostech neobstojí.

A tu vyšel v Lidových novinách pěkný článek spisovatele Ivana Klímy, který takovéto, jinak poměrně nepraktické vědomosti, ztotožnil s tím, o čem právě teď, před historicky důležitým referendem s takovými obavami hovoří různí ti falešní národovci a vlastenci. Totiž o ohrožení naší státní suverenity a národní identity. Sotva si přitom uvědomují, že zejména ta národní identita zcela fatálně závisí na národních kořenech tkvících hluboko v české zemi a přenášených českým jazykem. Nejdříve rodiči a potom učiteli stále novým generacím.

Ivan Klíma to formuluje naprosto pregnantně a tak si ho ocitujeme: "Národní kultura zahrnuje v sobě vědomí společných dějin, zvyků, tradic, jazyka, či umělecké tvorby. Teprve na základě takového vědomí vzniká i úcta k hodnotám, osobnostem, které tyto hodnoty vytvářely nebo hájily. Národ bez kultury se rychle mění v". Konec citátu.

Je až dojemné, když našinec, cestující po světě, nachází leckde za mořem takřka zoufalou snahu českých etnických skupin uchovat alespoň něco z české národní tradice a kultury. Převážně je to snaha marná, končící zpravidla už ve druhé generaci. Ale i ta první skončila svůj český kulturní vývoj okamžikem, kdy svojí zemi trvale opustila a snad jen sledování nové české literatury či hudby může tento neodvratný zmar zpomalit.

Naproti tomu, trvalý pocit domova v této zemi, což ani časté cestování neruší, spíš obohacuje, dává příležitost k tomu, abychom byli účastníci rozvíjení svých zděděných kulturních tradic. Ovšem jen tehdy, když jsme svoje kulturní dědictví v uspokojivé míře skutečně vstřebali. A pokud je skutečně rozvíjíme. Instituce, jako je televize NOVA, k níž se hlásí někteří představitelé opozičních stran, anebo agentura Goja, k níž se zase hlásí pan ministr Gross, věru že ono žádoucí kulturní povědomí příliš nerozvíjejí. Spíše napomáhají k jeho úpadku.

Zde je typické zejména to, co se také projevilo v onom ministerském kvizu. Totiž takřka absolutní ignorance všeho, co souvisí s tak zvanou vážnou hudbou. Od dob, kdy se tato hudba přestala hrát v masově poslouchaných stanicích, valná většina Čechů byla od tohoto odvětví své i světové kultury zcela odtržena. Všimněte si někdy, kam až to došlo, když se nějaká otázka z tradiční hudební kultury vyskytne v populárních televizních soutěžích.

Nebude-li zájem s tím a s dalšími nedostatky něco udělat, pak nám ztráta národní identity skutečně hrozí. A to tím více, čím více bychom se chtěli uprostřed Evropy izolovat. Naší povinností je, abychom uvnitř Evropy aktivně seznamovali své okolí s tím, co naše země dala Evropě a světu v minulosti a co typicky českého může nabídnout i dnes.