Vše, co jsem v životě prožil, bylo a je dobrodružství, tvrdí ostravský dokumentarista a redaktor Švihálek
Můj život je hlavně dobrodružství, tvrdí už téměř 80letý Milan Švihálek. Napsal přes 20 knih, je scenáristou, redaktorem, dramaturgem a autorem televizních pořadů. „Vše, co jsem v životě prožil, bylo a je dobrodružné, i když ne v tom smyslu, že by to vybudilo nějaký adrenalin. Jsem ale strašně zvídavý člověk, takže vše, co se kolem mě děje, považuji za velké dobrodružství,“ říká v pořadu Hovory.
Svou televizní profesní dráhu začal v Ostravě. „Kvůli rodině jsem přerušil studium a má žena-lékařka dostala místo v Karviné. Tak jsme se odstěhovali do Havířova,“ popisuje.
„Jednoho dne jsem sedl do autobusu do Ostravy, vstoupil na vrátnici ostravského televizního studia a zeptal se, jestli by neměli nějakou práci.“
Udělal pohovor s tehdejším programovým náměstkem a pak mu za 14 dní zavolali, že může 2. ledna 1968 nastoupit.
„Zařadili mne jako redaktora do vysílání pro děti a mládež, kde jsem se všechno učil od začátku. Tehdy jsem neměl nejmenší ponětí, jak se to dělá. Naštěstí jsem měl výborného šéfa, který dokázal kolem sebe vytvořit partu výborných profesionálů, kteří často přišli úplně z jiných pozic než ze školy. A tam jsme se to taky všichni naučili,“ popisuje.
Čtěte také
„Měl jsem veliké štěstí, že jsem rok 1968 prožil ještě v jeho závěru, a to právě v ostravské publicistické škole, kde se například dělaly filmy o rodině. Ostravské vteřiny byly skvělé a natočilo se jich kolem stovky, než Jana Neulse vyhodili. Tedy – nazvali to tehdy zdravotními důvody… Pak přišla normalizace.“
Víc si poslechněte v audiu pořadu Hovory Markéty Vozkové. Dozvíte se, jak normalizace vypadala nebo proč jeho dva nejbližší kolegové emigrovali.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
