Vrcholná schůzka Ameriky

Obama je sice stále ještě diplomatickým začátečníkem, nyní však měl alespoň příležitost nahlédnout, co si o Washingtonu latinskoameričtí lídři myslí. Není to nic moc pozitivního. Brazilský Lula da Silva před čtrnácti dny obvinil z ekonomické krize, která postihla Latinskou Ameriku "blondýny s modrýma očima". To samozřejmě není vztaženo přímo na Baracka Obamu, ale zcela jistě na administrativu, kterou zastupuje.

Podobně mluvili i jiní. Chilská reprezentace zdůraznila, že otevře otázku Kuby, která by měla být znovu přijata do Organizace amerických států OAS. Byla z ní vyloučena v roce 1962 jako nesvobodná a nedemokratická země, a to zcela v souladu se stanovami OAS. Faktem je, že kromě Spojených států mají všechny ostatní členské země OAS diplomatické styky s Kubou nebo je chtějí co nejdříve navázat.

Venezuelský president Hugo Chávez dokonce s předstihem prohlásil, že pokud nebude odsouzena blokáda Kuby, nepodepíše závěrečný akt vrcholné schůzky. Blokáda odsouzena nebyla a Chávez skutečně závěrečnou deklaraci nepodepsal. Barack Obama ovšem slíbil Kubě dialog, který by mohl vést k uklidnění vztahů. Řekl, že otázka věznění politických disidentů odložena na vedlejší kolej být nemůže, ale existují i jiné způsoby, jak prokázat dobrou vůli k jednání. Jednou z nich by mohlo být odstranění zákonných překážek, které dnes nedovolují kubánským občanům přijímat volně peníze ze zahraničí. A také pochválil kubánské lékaře, na které je Castrova Kuba zvláště hrdá: pomáhají téměř bezplatně v řadě latinskoamerických zemí, zejména v chudých oblastech.

Americký president však hlavně pozorně naslouchal a se svým šarmem, který jsme už mohli pozorovat během jeho návštěvy Evropy, obrrušoval hrany a zasadil semínka vzájemného porozumění. Připustil rozdíly mezi Caracasem a Washingtonem včetně toho, že Chávez se "mnohokrát rozlíceně pustil do Spojených států a zapletl se do záležitostí jiných zemí způsobem, který vzbuzuje obavy". Na druhou stranu, řekl Obama, Venezuela je země s vojenským rozpočetem nesrovnatelně nižším než Spojené státy, "takže jen stěží může znamenat hrozbu pro strategické zájmy USA". A Chávez na oplátku odpověděl, že "obě země mají různé cíle, ale zároveň si přejí spolupracovat". Když to přeložíme do srozumitelného jazyka, ekonomická krize usnadňuje politickou diskusi. Americké země jsou silně závislé na ekonomice USA ale o tom, jak si Washington představuje, že bude krizi řešit, se příliš nemluvilo.

Bolivijský president Evo Morales nedávno nepřímo obvinil Washington, že měl prsty v pokusu o atentát na jeho osobu. Barack Obama ho ujistil, že jeho administrativa se nikdy nepokusí svrhnout vůdce, který jí nevyhovuje a bude ctít "všechny zvolené vlády, i když s nimi nebude souhlasit". A vysekl Moralesovi poklonu jako prvému indiánskému presidentovi v Americe. Venezuelský president Chávez nejen slíbil jmenovat nového velvyslance ve Washingtonu, kterého vloni odvolal po neshodách s Georgem Bushem, ale také daroval s potutelným úsměvem Obamovi knihu o vykořisťování v Latinské Americe. Ten si ji však nemůže přečíst. Dar nedar je totiž ve španělštině.

Zdálo by se idylka. Všichni jakoby díky nástupu Obamy ubrali na plynu. Existuje však přísloví o řečech, které se říkají a bláznech, kteří se radují. Nyní by měly přijít na řadu skutky, jinak se brzy na dobrý start ve vzájemných vztazích pozapomene. Je totiž otázka, jestli pro Washington, potažmo pro Obamu, nezůstane Latinská Amerika druhořadým tématem. To ostatně uvidíme za pár týdnů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .