Vražda a trest

Včera pražský Vrchní soud udělil za zmíněnou vraždu trest. Místo třinácti let vyměřených Krajským soudem dostal obviněný nakonec sedmnáct. Soudce to zdůvodnil rasovým motivem vraždy a psychologickými posudky, podle kterých je odsouzený jen velmi těžko převychovatelný. Smyslem vysokého trestu, který požadoval státní zástupce, je naznačit vysokou společenskou nebezpečnost rasové nesnášenlivosti a odhodlání státu rasismus tvrdě trestat. S ohledem na bezdůvodně zmařený život je trest zasloužený a spravedlivý. Zbývá už jenom otázka, zda to byl doopravdy Vlastimil Pechanec, kdo vraždil, anebo zda putuje na sedmnáct let do vězení za někoho, na koho nechtěl nebo se bál ukázat prstem.

Rozsudek paradoxně zpochybňuje občanský aktivista Jakub Polák, který určitě nemá ke skinům žádné sympatie a ani skini k němu. Po soudním jednání loni v březnu musela Poláka, zmocněnce družky zavražděného, bránit před skiny justiční stráž a policie. Jakub Polák souhlasí, že Pechanec měl motiv, ale upozorňuje, že motiv měli i další skinhedi, synovec policejního velitele či synovec soudkyně, a není si jist nezaujatostí policie a justice. To je samozřejmě vážná věc a důvod, proč případ zřejmě nelze brát za uzavřený. Cela pro vraha už prázdná nezůstane, ale ještě se může stát, že za sebe Vlastimil Pechanec označí náhradu. Není-li vrahem, pak ví, kdo zabíjel. Sedět za vraždu není totéž, jako sedět za vraha. Má-li co říct, včerejší rozsudek mu dost možná rozváže jazyk.