Vondráčková a Rejžek
Paní Vondráčková se prý zlobí a bude si na Česko stěžovat u Evropského soudu pro lidská práva. Zavinil to Ústavní soud, který neshledal nic nezákonného na názorech hudebního kritika Jana Rejžka. Ten se před pěti lety dopustil svobodného názoru, že zpěvačka za svůj nynější úspěch vděčí kontaktům s mafiány, kteří ji prosazovali v médiích už v sedmdesátých a osmdesátých letech.
Na rozdíl od Vrchního a Nejvyššího soudu si ústavní soudci povšimli, že publicista neměl na mysli italskou mafii páchající vraždy a únosy, ale český význam slova mafie pro využívání konexí a neprůhledných vazeb. Ústavní soud neposuzoval, zda měl Jan Rejžek pravdu, ale zda měl právo říct svůj názor, a usoudil, že toto právo měl. Jestliže je paní Vondráčková zaskočena, bude to nejspíše tím, že se považuje za tak dobrou zpěvačku, že jí privilegované místo v playlistech rádií a angažmá v televizních estrádách náleží právem. I v jejím případě je ovšem třeba se ptát: Je v médiích proto, že je slavná? Anebo je slavná proto, že je v médiích?
Jan Rejžek neřekl nic jiného než to, že za popularitu vděčí médiím, a v těch by nebyla nebýt konexí s lidmi, kteří ovládají český hudební průmysl. Těžko říct, jak se sporem Jana Rejžka a Heleny Vondráčkové naloží soudci ve Štrasburku. Pokud budou věc konzultovat s českými lingvisty, vyhraje Rejžek. Pokud se obrátí na novinářské organizace, také vyhraje Rejžek. A budou-li zjišťovat, jak výjimečná je paní Vondráčková zpěvačka, a vyžádají si posudek nezávislé české Akademie populární hudby, pak jim opět nezbude než přitakat Rejžkovi. O sošce Anděla, kterou letos dostala Aneta Langerová, si paní Helenka může leda nechat zdát. Ve Štrasburku uspěje pouze v případě, že soud dá na názor českých hudebních mafiánů.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.