Vondráčková a Rejžek

Na rozdíl od Vrchního a Nejvyššího soudu si ústavní soudci povšimli, že publicista neměl na mysli italskou mafii páchající vraždy a únosy, ale český význam slova mafie pro využívání konexí a neprůhledných vazeb. Ústavní soud neposuzoval, zda měl Jan Rejžek pravdu, ale zda měl právo říct svůj názor, a usoudil, že toto právo měl. Jestliže je paní Vondráčková zaskočena, bude to nejspíše tím, že se považuje za tak dobrou zpěvačku, že jí privilegované místo v playlistech rádií a angažmá v televizních estrádách náleží právem. I v jejím případě je ovšem třeba se ptát: Je v médiích proto, že je slavná? Anebo je slavná proto, že je v médiích?

Jan Rejžek neřekl nic jiného než to, že za popularitu vděčí médiím, a v těch by nebyla nebýt konexí s lidmi, kteří ovládají český hudební průmysl. Těžko říct, jak se sporem Jana Rejžka a Heleny Vondráčkové naloží soudci ve Štrasburku. Pokud budou věc konzultovat s českými lingvisty, vyhraje Rejžek. Pokud se obrátí na novinářské organizace, také vyhraje Rejžek. A budou-li zjišťovat, jak výjimečná je paní Vondráčková zpěvačka, a vyžádají si posudek nezávislé české Akademie populární hudby, pak jim opět nezbude než přitakat Rejžkovi. O sošce Anděla, kterou letos dostala Aneta Langerová, si paní Helenka může leda nechat zdát. Ve Štrasburku uspěje pouze v případě, že soud dá na názor českých hudebních mafiánů.