Ekologická krize není nové téma

Vizi budoucnosti lidstva navždy změnilo vědomí problémů spjatých s intenzivním využíváním přírody ve prospěch člověka. To trápilo celou průmyslovou civilizaci na obou stranách železné opony.

Tehdejší ideologie se snažila skloubit vymoženosti techniky a krásy přírody. Člověk už neměl stát nad přírodou, ale být její součástí. Spisovatelé, jako byl Jaromír Tomeček, opěvovali krásy jejich harmonického soužití třeba při stavbě jaderné elektrárny v Dukovanech.

Čtěte také

Ekologie před rokem 1989. O nespokojenosti lidí a předrevolučním aktivismu

I když o přírodu se začali více zajímat i samotní marxisté, českoslovenští přírodní vědci našli inspiraci spíš v kybernetice, která popisovala svět jako složitý systém zpětných vazeb. O tom, že jednotlivé systémy, včetně toho politického, selhávají, pak mluvil v roce 1989 i ekolog Josef Vavroušek. Tehdy část československých ekologů věřila, že právě trh svou schopností dát přírodě cenu by situaci mohl vyřešit.

O problémech, které polistopadová doba přinesla, mluví v rozhovoru doktorka Naďa Johanisová. Environmentalistka z Masarykovy univerzity vzpomíná nejen na rok 1989, ale i na počátky svého zájmu o přírodu, který si spojuje s dovolenou u moře ve Španělsku ve svých šestnácti letech. Naďa Johanisová kritizuje ideologii růstu, společnou pro ekonomiku před i po roce 1989 a v závěru nabízí alternativní vizi budoucnosti – udržitelný nerůst.

V dokumentární eseji Martina Babičky zazní to, co o ekologické krizi za socialismu vysílal státní rozhlas, jak normalizační spisovatelé citem k přírodě obhajovali její další ničení, kdo po roce 1989 stál v cestě přehodnocení vztahu člověka k přírodě nebo jak by mohla vypadat nerůstová ekonomika.