Volby v USA: Clinton vstupuje na scénu
Naděje proti strachu - tak interpretuje volbu amerických občanů bývalý prezident Bill Clinton. Včera se objevil ve Philadelphii po boku demokratického kandidáta Johna Kerryho a pokusil se do kampaně vnést vlastní charizma. Přesně to totiž poněkud nudnému Kerrymu chybí.
Bill Clinton přilákal podstatně větší zástup příznivců, než by se jich sešlo jenom kvůli Kerrymu. A jasně prohlásil: "Musíte volit mezi dvěma silnými osobnostmi se silným přesvědčením a různou filosofií". Nikoho ale nenechal na pochybách, že jeho volbou bude John Kerry. Doslova řekl: "Pokud se vás jeden kandidát pokouší strašit a druhý vás chce přivést k zamyšlení, pokud se jeden kandidát snaží využít váš strach a druhý apeluje na vaši naději, je lepší dát hlas tomu, kdo chce, abyste přemýšleli a žili v naději".
Už tato věta je důkazem Clintonovy brilantní schopnosti vystihnout přesně to, co visí ve vzduchu. Mohla by zaznít z kazatelny - bývalý prezident totiž velmi dobře ví, že jedním z nejdůležitějších momentů v rozhodování Američanů bude víra. Spojené státy mají totiž v jejich mysli poslání: bojovat proti zlu - a to se bez víry nedá.
Je zcela nepochybné, že využití Billa Clintona v předvolební kampani může znamenat pro Kerryho volební tým rozhodující eso. Mimochodem, už dříve se ho snažili zaangažovat, ovšem znemožnila to operace srdce, kterou bývalý prezident musel podstoupit. Nyní je mírně pohublý a jeho projev byl poměrně krátký, ale o nic méně strhující.
Všeobecně se předpokládá, že Clinton může mít vliv na dvě skupiny voličů: černé Američany a ženy. U obou vždy sklízel ohromný úspěch, a to i v dobách skandálu s Monikou Lewinskou, tedy v časech nejtěžších. Mimochodem, před čtyřmi lety, když prohrál volby jeho viceprezident Al Gore, došlo údajně mezi oběma k tvrdé rozepři, neboť rozčarovaný Al Gore obviňoval svého bývalého šéfa, že neúspěch zavinil jeho zbytečný a po všech stránkách nešťastný skandál.
Z tohoto důvodu také váhali kandidáti v demokratických primárkách - nevěděli, zda je Clintonova společnost vytáhne nahoru, nebo spíš stáhne do hlubin. Ukazuje se ale, že zabodovat se dá u nerozhodnutých voličů, a právě o ty nakonec (s největší pravděpodobností) půjde.
Bill Clinton totiž není jenom symbolem sexuálního skandálu a trapných vytáček. Mnoha lidem utkvěl v paměti jako prezident, za jehož vlády prožívala Amerika snad největší rozkvět v moderních dějinách. Nastoupil po pádu sovětského impéria, v časech optimismu, kdy hospodářství bezprecedentně rostlo, svět žil více méně v míru a globalizace přinášela sladké ovoce. Spojené státy se vyrovnaly s deficitem z Reaganovy éry a v posledních letech Clintonovy vlády vykazovaly obrovské přebytky. Řešila se příjemná otázka, kam tyto peníze vlastně investovat.
Není tedy divu, že Clintonova kritika směřovala hlavně na současný stav hospodářství. Jeho nástupci, prezidentu Bushovi, se totiž nepodařilo ani snížením daní vyvolat oživení. Špatně se vyvíjela stabilizace Iráku, takže na světových trzích zoufale chybí tamní ropa, důvěra spotřebitelů je nadále váhavá a se zaměstnaností je to na americké poměry nadále bídné. Mnozí občané si přitom pamatují, že za Clintona byla v jenom období skoro stoprocentní.
Jak se tedy projeví clintonovská předvolební karta demokratů? Zdá se, že nemůže uškodit - a na druhé straně má velkou šanci pomoct. Takže je dobré mít bývalého prezidenta ve zbývajících dnech stále po ruce.
Nyní se bojuje o poslední zbytky nerozhodných. Britské noviny Financial Times, jež se těší značnému vlivu i ve Spojených státech, ve včerejším vydání (pro mnohé jistě překvapivě) podpořily otevřeně Kerryho. Známý komentátor William Safire zase napsal, že pro americkou židovskou obec je lepší volbou prezident Bush. Právě on má totiž, podle něj, jasný plán pro Blízký východ.
Bojuje se o tedy každý hlas mladých voličů, studentů, věřících té které denominace či příslušníků menšin. A s dalšími dny tento zápas určitě slábnout nebude.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.