Volby a preference

Připomeňme si, že sociální demokracie byla sice u nás založena roku 1878 a fungovala ale pouze do vytvoření tzv. protektorátu, pak krátce po druhé světové válce do tzv. slučovacího sjezdu s komunistickou stranou a obnovena byla až v roce 1990. Pravice to u nás také neměla lehké a s jistými výhradamni lze k ní počítat za první republiky jen stranu agrární a stranu národně demokratickou. ODS tedy prakticky neměla na co navázat. Obě hlavní politické strany u nás tedy nemají a nemohly mít žádné staré kořeny, vznikly znovu po padesátileté pauze zapříčiněné dvěmi totalitami, neformovaly se za sociálních bojů respektive při prosazování křesťansko-liberálních myšlenek, jako tomu bylo začasté ve staré Evropě. Myšlenkové směřování převzaly zvenčí a to v době globalizující se Evropy, kdy všude tradiční strany ztrácejí své příznivce, protože globální problémy se již vymykají tradičním stranickým řešením. Vazby mezi politickými stranami a voliči se oslabují, jsou stále povrchnější. U nás - kde chybí tradice, která se přenáší z generace na generaci - jsou proto ještě slabší.

Podle sociologa Jana Hartla, ředitele agentury STEM, si letos - kdy se očekává účast ve volbách ještě nižší než v roce 2002, tedy asi padesátiprocentní - si předem dobrým výsledkem nemůže být jistá žádná strana. Sociální demokracie v čele s Jiřím Paroubkem začala volební kampaň příliš brzy, vzestup kulminoval víc než dva měsíce před volbami. Jan Hartl říká: "Preference ČSSD a KSČM jsou spolu svázané, pořád existuje možnost, že zdárným lavírováním poblíž komunistů se podaří ČSSD získat část komunistické přízně. Pak by mohla ČSSD skončit s velmi dobrým výsledkem. Ale když se jim to nepodaří, může ČSSD skončit relativně s chudým výsledkem." A my můžeme dodat: vydělala by na tom KSČM. Bude-li mít strana méně než třicet procent, Jiří Paroubek slíbil, že svou funkci dá k dispozici a odejde z politiky do nějaké hospodářské funkce.

ODS má sice na pravé straně politického spektra stabilní voliče, ale existuje obava, aby se neopakoval efekt z minulých voleb, kdy čím blíže byly volby, tím byly sympatie k ODS nižší. Jan Hartl Lidovým novinám řekl:"Pravicoví voliči očekávali, že ODS s něčím výrazným příjde, a ona nepřicházela. Teď si ODS nechává trumfy na poslední chvíli. Já jsem k tomu skeptický, protože z výzkumů vím, že právě pravicový volič je hloubavý a klade všetečné dotazy. Když nedostává zřetelné odpovědi, tak se nemůže ODS dařit."

KDU-ČSL od smrti Josefa Luxe stagnuje, s ničím novým nepřišla, a proto dle průzkumů její preference by se mohly pohybovat těsně kolem hranice volitelnosti. Pan Hartl říká: "Stali se problrematickým přívažkem koalice a spíše se nechali vláčet okolnostmi, než že by měli ujasněno, kam chtějí směřovat."

A nový fenome zelených, jako všechno nové, co na politické scéně vykazuje rychlý úspěch hodně s předstihem, nemusí znamenat vůbec nic. Jan Hartl opatrně tvrdí, že získají-li zelení pět procent či o něco málo více, budou rádi. Zdůvodňuje to i tím, že mezi jejich příznivci je řada mladých lidí, kteří s touto stranou jen koketují a jsou velmi neukáznění.

Jen z tohoto letmého pohledu na naši politickou krajinu je zřejmé, že letošní výsledek voleb je velice nejistý a může přinést jakékoliv překvapení. Nemusíme se ho ale bát: Každá změna je lepší než strnulé poměry, které vždy - jak zase připomíná pan Hartl - nahrávají lidem netvůrčím a nedynamickým. Šanci mají šíbři všemožného ražení.