Volby 2002 - Analýza volebního programu KSČM

10. červen 2002

KSČM, jediná postkomunistická strana v bývalé Východní Evropě, odmítající ze svého názvu vypustit pojem komunismus a má trvalé problémy s pohledem a hodnocením vlastní minulosti, vstupuje do voleb 2002 s programem, který je, ironicky řečeno, velmi příjemným čtením.

Obsahuje totiž řešení prakticky všech společenských, politických a ekonomických problémů, jimiž naše společnost trpí.

Srovnáme-li volební program, se kterým šli českomoravští komunisté do voleb v roce 1998, zjistíme, že KSČM prošla určitým formulačně zjemňujícím procesem, který by měl textu dodat na věrohodnosti, vstřícnosti, na demokratičnosti a sociálnosti a na jistotě, že s komunisty nezabloudíte. V letošním programu již kupř. nečteme: Postoj KSČM k minulosti a současnosti stručně vystihuje heslo: KUPŘEDU k SOCIALISMU - NE ZPĚT! Letošní text je uvozen zvoláním S LIDMI PRO LIDI. Již v něm nenajdeme požadavek na nový tiskový zákon, nýbrž jiný návrh na získání kontroly, a sice: vrátit český tisk do českých rukou apod. Program však nehovoří zda má v úmyslu tisk od zahraničních majitelů odkoupit či jej konfiskovat.

Letošní volební program je, jako ty předchozí, plný lákavých nabídek a snadných řešení. KSČM kupř. odmítá tezi, že vše vyřeší volný trh a mezi řádky i konkrétně se v něm dočítáme, že řešením je silný stát. Komunisté požadují šanci pro všechny a proto: Stát musí zajistit právo na práci, na bydlení, na lékařskou péči, na vzdělání, na harmonický rozvoj rodiny. Komunisté hodlají s pomocí státu rozšířit nabídku práce nejméně o 300 000 nových, trvale udržitelných pracovních míst. Hodlají rovněž zvýšit podpory vyplácené v nezaměstnanosti. Hodlají účinně postihovat zaměstnavatele, kteří nevytvoří podmínky pro nezávislou činnost odborů a zaměstnaneckých rad. Zde je nutný komentář. Již z tohoto malého výčtu vyplývá, že komunisté hodlají rozšiřovat funkce a pravomoci státu ve snaze moc znovu centralizovat a podílem na centrální moci pověřit a tím si zavázat tzv. svobodné odbory, kterým se v minulosti říkalo "Prodloužená ruka strany". Tím však tato snaha nekončí.

Ve zdravotnictví požadují všeobecné zdravotní pojištění a dalším finančním zdrojem mají být státní dotace. Nemocnice doporučují zásadně neprivatizovat, ponechat je v majetku státu, regionů a obcí. Komentář by mohl znít: další krok zpět, z cesty soukromé odpovědnosti jednotlivce, společností či konsorcií a převést ji na centrálně spravované celky.

Moc státu má, podle komunistů, sehrát rozhodující roli i v bytovém hospodářství. Komunistický požadavek zní: Ročně stavět 30 000 nových bytů. Prostředky mají být získány sdružováním různých finančních zdrojů, včetně účasti zaměstnavatelů a individuálního stavebního spoření, obojí se státní podporou formou daňových úlev a úrokových dotací. Zde je nutno si uvědomit všeobecnou daňovou morálku, mravy, které panují při správě státního majetku a nepřehlednost takto koncipovaného systému, aby se dala očekávat brzká prohra.Tento projekt totiž na jedné straně předpokládá obrovský nárůst byrokracie a na straně druhé je návodem na vytvoření nového, velice jednoduše fungujícího tunelu pod státní správou.

Komunisté jsou rovněž rozhodnuti pečovat v mimoškolní výchově o mládež, a to povinným ustavením dětských sportovních oddílů a územně i finančně dostupných středisek volného času. V úmyslu mají podporu organizací dětí a mládeže. Z úst jakékoli jiné strany by šlo o plán velice chvalitebný. Kdo má však na paměti schopnost komunistů indoktrinovat především mládež, musí mu nutně tuhnout krev v žilách. To se týká i dalšího bodu, podle kterého hodlají komunisté zajistit větší spoluúčast mladých na řešení otázek, které se týkají samosprávy ve školách i v občanském životě, včetně jejich zapojení do samosprávy v obecních a krajských zastupitelstvech. Teplota krve musí nadále klesat při pomyšlení na komunistickou schopnost kádrování a dosazení správných lidí na patřičná místa a jejich výchovu od školních let. Příkrá slova tohoto komentáře jsou motivována právě komunistickou minulostí, ke které KSČM, jak bylo výše zmíněno nazaujímá zrovna očistné stanovisko.

Samozřejmě, že obsáhlá kapitola ve volebním programu KSČM je věnována podpoře a rozvoji ekonomiky. Komunisté mají v úmyslu zvýraznit aktivní úlohu státu pro urychlení národohospodářského růstu, hodlají změnit postavení ČNB zvýšením odpovědnosti za růst ekonomiky, dále,vytvořit speciální banku se strategickým podílem státu, zaměřenou na základní oblasti zájmu státu. Hodlají zastavit výprodej prosperujících podniků zejména ve výrobě energie, ve spojích apod. Jinými slovy - stát, stát a opět stát, centrální řízení a rozhodování. A v neposlední řadě konsolidovat, zachovat či opravit nefungující. Zde bychom mohli dodat: Návrat k principu umělé zaměstnanosti a nalít prostředky do jakéhokoliv provozu, opak by totiž znamenal ztrátu slibovaných pracovních míst.

Českomoravští komunisté počítají se vstupem do EU, pakliže o něm bude rozhodnuto v referendu. Ovšem na příkladu jejich pohledu na zemědělství vidíme záměrné, populistické obejití evropsko-unionistické koncepce. Ta požaduje útlum zemědělské výroby a zastavení zemědělské nadprodukce. Naopak, komunisté hodlají dotační politiku orientovat na zvyšování konkurenceschopnosti zemědělských podniků v evropských podmínkách. Samozřejmě, že nehovoří o marketingové stránce této snahy, neboť vyrobené zemědělské produkty je nutno buď spotřebovat nebo prodat, což je úkol, především v eurounionistickém kontextu, čím dál tím nesnadnější.

Zvláštní pozornost věnuje volební program KSČM obraně státu. Kategoricky odmítá členství v NATO a je pro vytvoření suverénních samostatných ozbrojených sil. Zde bychom doporučili pozornosti postoj poslanců a senátorů za KSČM k nákupu nadzvukových letounů, který se několikrát změnil a ani jednou nevyzněl ve smyslu suverénní AČR.

Se všemi body volebního programu lze úspěšně polemizovat, neboť jsou uvozeny návratem ke komunisty vyzkoušenému centralismu a ještě živá zkušenost s komunisticky koncentrovanou mocí musí vzbuzovat oprávněné obavy. V žádném případě však nelze říci, že jde o text vysloveně nekvalitní. Je adresován a přesně formulován pro tu skupinu frustrovaných občanů, kteří nostalgicky vzpomínají na staré zlaté časy a kteří odmítají skutečnost, že komunistickou politickou praxi v nově vzniklém politickém kontextu nelze znovu uplatnit. Další cílovou skupinou jsou pak nerozhodnutí levicový voliči, kteří jsou jinými levicovými stranami zklamáni.

autor: Martin Štěpánek
Spustit audio

Více z pořadu