Volba prezidetna

Hlavně uchazeči o funkci hlavy státu už jsou dávno známi a právě mezi nimi by se měl odehrát první souboj o prezidentské křeslo. Řeč je o Václavu Klausovi, Petru Pithartovi a Jaroslavu Burešovi. Oficiálně je komunisty navržen sice také bývalý vojenský prokurátor Kříženecký, ale ten spíše naplňuje komunistickou tradici mít vlastního prezidentského kandidáta, než že by mohl počítat alespoň s vyrovnaným soubojem o postup do druhého kola.

Takže z hlediska případných dalších nominací se dalšího žádného výrazného překvapení zřejmě nedočkáme. Naopak až do středy patnáctého ledna, tedy do dne, kdy proběhne první kolo první volby, můžeme očekávat další novinky z minulosti jednotlivých kandidátů. Zkazky z jejich života se v posledních měsících objevují ve sdělovacích prostředcích a mají za cíl snížit důvěryhodnost jednotlivých adeptů o prezidentský úřad. Například podle představitelů Sociální demokracie je to běžné a musí s tím každý kandidát už dopředu počítat.

Při každé volbě je vedena mediální kampaň pro a proti, tvrdí místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach. Právě osoba Jaroslava Bureše toho může být názorným příkladem. Ještě před několika týdny byl některými sociálními demokraty chválen za perfektní práci, kterou odvedl jako ministr spravedlnosti a byl velmi přijatelným kandidátem na prezidenta. Dokonce natolik, že byl sociálními demokraty vyslán do prvního boje o prezidentský úřad. I předseda strany Vladimír Špidla, který by na Hradě rád viděl Otakara Motejla, hovořil o tom, že udělá maximum pro úspěch kandidáta Sociální demokracie.

Otázkou samozřejmě zůstává, nakolik byla tato, ale i další slova upřímná. Pro stoupence Miloše Zemana byl Jaroslav Bureš výhodný hlavně kvůli kalkulu, že v první volbě neuspěje, stejně jako ostatní adepti. Tím by se mohla otevřít cesta Miloše Zemana do druhé volby a možná i na Hrad. Příznivci Otakara Motejla zase mohli považovat Bureše za menší zlo, než Zemana a proto loajálně tomuto adeptovi na prezidentský úřad vyjadřovali na veřejnosti podporu.

Právě tito lidé se mohli názorně přesvědčit o tom, že boj o prezidentské křeslo bude pořádně ostrý a že v něm budou používány nejrůznější zbraně. Mám na mysli informaci, která se objevila v médiích shodou okolností v době konání prezidentského referenda ČSSD, tedy v okamžiku, kdy Otakar Motejl patřil k favoritům na první dvě příčky a kdy veřejné mínění dávalo při výběru nástupce Václava Havla přednost jednoznačně jemu. Stačila však zpráva o tom, že Motejl zavinil dopravní nehodu, při které zemřel starší muž, a naděje některých sociálních demokratů na Motejlův úspěch se rázem propadly k nule.

V těchto dnech se ukazuje, že podobný osud potkal také Jaroslava Bureše. I na něj byla vytažena nehoda, při které srazil chodkyni. Z vyšetřování policie však vyplývá, že Bureš nehodu nezavinil, takže právě tato informace by na Burešovu kandidaturu neměla mít žádný výrazný vliv. Burešovy šance na úspěch však snížila jiná aféra, za kterou si notnou dávkou může sám.

Řeč je o jeho verdiktu ve prospěch údajného chartisty začátkem osmdesátých let. Bureš tím chtěl demonstrovat, že byl sice komunistou a navíc soudcem komunistické justice, ale že nebyl vůči straně tak loajální, aby na pokyn trestal odpůrce režimu. Ve skutečnosti však nešlo o chartistu, ale naopak o komunistu, který působil v Ústředním výborem KSČ přísně kontrolovaném nakladatelství Orbis a právě tento rozpor mezi Burešovými slovy a realitou by mu měl cestu na Hrad uzavřít.

Vzrůst by tak měly šance Petra Pitharta a Václava Klause. Na prvního z nich bylo kromě členství v Komunistické straně v době Pražského jara vytaženo směšné obvinění, že neuctivě mluvil o své spolužačce, jejíž rodiče se odmítali podřídit komunistickému režimu. No a na Václava Klause se zatím pouze objevují informace o jeho milostných úletech. Pokud do patnáctého ledna na ně nevytáhnou zbraně tvrdšího kalibru, mohli by právě Klaus a Pithart mít velké šance na postup do druhého kola první prezidentské volby.

Podmiňovací způsob je na místě, protože post prezidenta republiky je kvůli jeho pravomocím velice lukrativní. Proto se v zákulisí nejenom horečnatě dojednávají nejrůznější politické obchody, ale zároveň shánějí a soustřeďují nejrůznější informace, které mohou některé kandidáty poslat k ledu a jiné naopak posunout na výsluní. Samozřejmě ne podle hesla - padni komu padni, ale podle rčení - účel světí prostředky.