Vodu v přehradách máme, ale krajina je po čtyřech horkých letech vyschlá, říká hydrobiolog

„V korytech řek se postupně kumuluje organický materiál, který je během přívalové vlny splaven a uvolní velké množství oxidu uhličitého,“ popsal ve Studiu Leonardo hydrobiolog Petr Pařil z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Podle něj je zdrojů oxidu uhličitého hodně, ale v celkovém objemu to, co odchází z říčních systémů včetně vysychavých toků, se pohybuje na velmi široké škále 7 až 152 %.

„I u nás spousta velkých řek, než jsem měli přehrady, vysychala. To se týkalo Labe nebo Vltavy, kterou bylo možno v určitých obdobích velkého sucha přejít téměř suchou nohou.“

K přesným číslům jsme dospěli tak, že jsme sbírali vzorky listového odpadu a větviček, které v suchém korytě už byly. Následně jsme je posílali do laboratoře v Lyonu, kde se celý výzkum vedl. Tam se tento materiál přeplavil vodou a měřilo se množství CO2, které se uvolnilo.
Petr Pařil

Ale protože přehradní soustavy průtok vody v řekách srovnávají, jsou dnešní průtoky na velkých řekách vyrovnanější. „Něco jiného jsou malé toky, které dnes opravdu vysychají víc.“

Čeští vědci se dále v rámci tohoto mezinárodního výzkumu zabývali tím, jaké rozdíly jsou v různých zeměpisných pásmech, tedy v třeba v pouštních tocích nebo v našem v mírném klimatu.

„U nás je takové rozsáhlé vysychání toků, které pozorujeme momentálně čtvrtým rokem, protože se nám sucho kumuluje. Naše zvířata a rostliny na to připraveny nejsou a samozřejmě, že velká část z nich, která byla zvyklá na stabilní podmínky, odchází nebo přežívá jen tam, kde voda nezmizela. Ale těchto míst ubývá.“

Toky si v rámci krajiny můžeme představit jako tepny, které propojují celou krajinu. A pokud voda chybí, tak samozřejmě chybí zdroj vody nutný pro mnohé živočichy a rostliny, ale chybí i to propojení. A to znamená velký problém.
Petr Pařil

Sucho v České republice prý není ani tolik o tom, že chybí srážky. „Problém je v teplotě. Zažíváme velké vlny veder, které trvají několik týdnů a vegetace okolo menších toků nasává vodu z podloží, takže máme větší spotřebu vody v krajině.“

„Krajina je navíc pozměněná, takže neumí zachytit příval vody... To, že přijdou vlhčí roky, trochu pomůže, ale náš problém to neřeší.“

Přehrady sice v současné situaci dokáží pomoci, ale jen jako zásobárny především pitné vody. „Je to ale pořád jen voda v nádrži, zatímco krajina okolo je suchá... Proto je mnohem důležitější se soustředit na hospodaření s vodu v krajině.“

Chytat vodu jen v nádržích nebo rybnících pomáhá jen v omezené míře. My se musíme snažit zadržet vodu v krajině.
Petr Pařil

„Budeme muset sázet plodiny, které lépe udrží vodu na polích a umožní vsak. To také znamená vracení koryt do původního stavu, umožnit jim aby se zakrucovaly, meandrovaly a během povodní byl možný rozliv do niv, čímž doplníme zásoby podzemní vody.“

Zvláště nutné je pojímat vodní problém komplexně a řešit ho i ve městech. „Pokud máte rodinný dům, je vhodné využívat dešťovku na zálivku, dají se stavět vegetační střechy, které díky odparu chladí prostředí.“

„Musíme vysazovat do center měst zeleň tak, aby se vytvářel stín, protože městské plochy při vedrech mohou být rozpáleny na 60 stupňů. A pochopitelně je nezbytné zachytávat všechnu vodu, která z měst odtéká,“ doporučil hydrobiolog Petr Pařil.