Voda v Praze opadá
Dobrá zpráva je, že voda v pražských ulicích začala pomalu ustupovat z míst, kde ještě před pár hodinami vládla zcela. Z ustupujících vod ale vystupují nejen bahnem vymalované obrysy nedávné povodně. Vystupují z nich i obrysy všech možných nesnází, kterým bude nutné čelit.
Tentokrát nepůjde o první pomoc, ani o hrdinský zápas o záchranu životů a uchránění před škodami. Půjde o to, jak zvládat - po dobu mnoha týdnů a možná i měsíců - hromadící se problémy. To, co se dalo bezprostředně s narůstající vodní hladinou v Praze zvládat nějakou improvizací, bude v nadcházejícím období znamenat celou škálu různých dovedností. Nejde přitom jen o technické dovednosti, které přijdou ke slovu při napravování škod - vysoušení domů, odstranění nánosů bahna, renovaci či rekonstrukci poničených míst.
Přitom technická stránka věci - a nechci nijak zlehčovat práci techniků - je pravděpodobně tou nejsnazší součástí celého komplexu činností, potřebných k obnově někdejšího stavu. Například: Statici mohou spočítat, jak byly či nebyly poškozeny budovy a mosty, jak to dopadlo se silnicemi, ulicemi a železničními tratěmi a na základě jejich práce mohou nastoupit všechny následující složky, podílející se na rekonstrukčních pracích. Je nejspíš snadné obnovit pravidelné zásobování a celou síť za normálních okolností vlastně nevnímaných úkonů, které se podílejí na normálním chodu měst i menších obcí.
Těžké je ale odhadnout, jaké následky zanechá velká voda na lidech, kteří budou po dlouhou dobu vystaveni součtu všech možných stresových situací, vyvolaných právě změněnými okolnostmi. Je nutné mít na paměti, že to co voda během několika okamžiků změnila, se bude napravovat v dosud těžko odhadnutelném časovém horizontu.
Setrvalým problémem v oblastech, které jsou dosud přímo ohrožovány rozběsněnou vodou jsou všichni ti, kteří se do postižených míst vypravili jen proto, aby shlédli novou, v televizi dosud nevídanou podívanou. Povodňoví turisté tak představují pro všechny, kteří se v postižených oblastech snaží o nějakou smysluplnou práci jen další násobení potíží a jsou bezprostřední příčinou - když to řeknu opisem - toho, jak se v mžiku mohou změnit mezilidské vztahy. Slabě hysterické scénky, které se odehrávají kolem pražské hromadné dopravy, která funguje sice náhradním způsobem, ale funguje, jsou jen slabým odvarem toho, co může nastat, když se do konfliktu dostanou lidé postižení s těmi, kteří se jen přišli kouknout a ještě přitom ostatním překážejí.
Dalším aspektem, který jen zvolna odhaluje svoje obrysy je finanční stránka této katastrofy. Když si člověk uvědomí, že třeba jen o škodách způsobených v hlavním městě se podle prvních, předběžných a stručných odhadů hovoří v řádech možná desítek miliard korun, trochu se tají dech při pomyšlení, co napáchal vodní živel na všech místech České republiky, které letos zasáhl.
Ještě před pár dny byly na pořadu dne soustředné nářky opozice nad plánovaných schodkem v rozpočtu. To, co se před nedávnem (především opozici, ale také řadě ekonomických komentátorů) jevilo jako téměř největší myslitelná katastrofa v oblasti ekonomiky, je nyní snadno zastiňováno dílem přírody, pravda v součinnosti s lidským podílem na proměně životního prostředí. Je v tuhle chvíli opravdu nesnadné domyslet, jak se s narůstajícími odhady škod, způsobených vodní katastrofou, bude proměňovat i politická rétorika v oblasti hospodaření. A vlastně, jak se promění politický slovník poté, co se ukázalo, že největším nepřítelem veřejnosti nejsou ani na jedné straně novináři, ani politici na té druhé, ale - svéhlavá a nevypočitatelná příroda...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka