Vládní Potěmkinova vesnice

Naopak formalitou teoreticky nemusí být další krok, který musí vláda na cestě k moci učinit. Je jím hlasování o důvěře ve sněmovně. Pokud nezíská kabinet podporu od většiny přítomných poslanců, končí. V ministerských křeslech by sice jeho členové zůstali ještě několik týdnů, ale to pouze do doby, než by je nahradila nová vláda. Zkrátka pokud chce mít Grossův kabinet definitivně vyhráno, musí uspět v klíčové bitvě ve sněmovně. Ta by měla začít v úterý dvacátého čtvrtého srpna.

V ten den by podle plánu měli poslanci zahájit diskusi o programovém prohlášení Grossova kabinetu. Po skončení rozpravy by mělo následovat klíčové hlasování, které určí další osud nové vlády. Je tedy přirozené, že programové prohlášení musí být formulováno tak, aby bylo přijatelné pro všechny koaliční poslance. Pokud by se totiž hlasování o důvěře zúčastnili všichni zákonodárci, potřebovala by vláda podporu všech koaličních poslanců. Sto jedna je právě jejich počet a zároveň nejtěsnější možná většina. A protože jde o uskupení poněkud nesourodých stran a navíc ta nejsilnější je názorově rozštěpená, čeká autory prohlášení velmi těžký úkol.

Názorným příkladem jsou informace, které se objevily v médiích. Podle nich se nechali slyšet sociální demokraté Kavan a Laštůvka, že pokud v dokumentu budou některé pasáže o zahraniční politice, budou velmi zvažovat, zda pro vládu zvednou ruku. Konkrétně by prý mělo jít o vztah ke Spojeným státům a o angažování se České republiky v Afghánistánu a v Iráku. O tom, zda se podobné pasáže v návrhu vyskytují, lze pouze spekulovat. Verze je zatím pracovní a průběžně se mění. Vše spíš nasvědčuje tomu, že Kavan s Laštůvkou pokračují v nátlaku na Stanislava Grosse, aby se zasadil o změnu zahraniční politiky České republiky. Ta je přitom podle názorů expertů na diplomacii vyvážená a umožňuje dostát závazkům státu jak v rámci Severoatlantické aliance, tak i Evropské unie. Naopak pokud by něco zemi v této oblasti poškodilo, bylo by to podle expertů výrazné přiklonění se na jednu stranu diplomatického konfliktu, který vedou Spojené státy především s Německem a Francií.

Samozřejmě není podstatné, jaké fráze bude obsahovat programové prohlášení, ale jaké budou konkrétní činy Grossova kabinetu. Takže lze očekávat, že zahraničně politické plány vlády budou formulovány dostatečně opatrně, aby umožnily Laštůvkovi s Kavanem zvednout ruku. Podobně si budou autoři programového prohlášení počínat i v jiných oblastech.

Z informací, které se dosud dostaly na veřejnost, lze soudit, že podle očekávání bude moci každý koaliční partner dokument vykládat tak, že jde o maximální naplnění programu jeho strany. Zkušenosti z let minulých jasně dokazují, že papír unese všechno. Realita pak bývá jiná, to už však politiky příliš zajímat nemusí. Nejdůležitější je na základě obecných frází umožnit potřebnému počtu poslanců, aby vládě vyslovili důvěru. Klasickým příkladem formálního programu, který se bude velmi lišit od reality, by mohl být právě připravovaný dokument. V něm se má na jedné straně hovořit o snižování deficitu veřejných financí a o úsporách.

Na straně druhé však má vláda zároveň slibovat podporu rodin s dětmi, zvyšování důchodů, bezplatné školství a další věci, které naopak vyžadují vysoké výdaje ze státní pokladny. A protože státní rozpočet je každoročně zatížen výdaji ze zákona danými a splácením starých dluhů, lze si těžko představit, že na nové nápady najde kabinet peníze tím, že omezí některé současné výdaje. Takže finance bude muset získat buďto dalším zvyšováním státního dluhu, nebo růstem daní.

Vzhledem k druhé polovině tzv. volebního cyklu a tím pádem k blížícím se volbám do poslanecké sněmovny, si kabinet bude chtít voliče spíše kupovat. Takže z toho vyplývá, že buďto se bude snažit vytáhnout další peníze z kapes tzv. bohatých, nebo se bude různými fintami snažit zamaskovat, že se musí dále zadlužovat. Samozřejmě lze očekávat, že formulace v programovém prohlášení budou zvoleny tak, aby se podobné podezření dalo vyvrátit. Jinak by mohli mít s podporou vlády problém někteří lidovci a unionisté. Z toho všeho vyplývá, že programové prohlášení kabinetu je Potěmkinovou vesnicí, která má vytvořit příjemné kulisy na cestě vlády k moci.