Vládní letka a daňoví poplatníci

Jde prý o stroje dopravního letectva české armády, které přepravují nejenom politiky, ale také české vojáky a materiál nejrůznějších zahraničních misí. Tyto stroje mohou být také využívány při různých mimořádných událostech podobných ničivému zemětřesení a vlnám cunami v Asii. A právě letouny tvořící tzv. vládní letku nezadržitelně stárnou a míří do šrotu. Podle přísných norem Evropské unie jsou nevyhovující a jejich provoz umožňují pouze nejrůznější výjimky. I ty jsou však pouze dočasné, takže Česká republika má jistotu, že během dvou let vládní letka do vzduchu už nebude moci vzlétnout.

Tvrzení, že čím dříve tyto stroje skončí, tím lépe, podporují nejrůznější příklady. Mediálně nejznámější je anabáze ministra zahraničí Cyrila Svobody. Ten se koncem listopadu loňského roku vydal vládním speciálem na cestu do Kataru. Během ní letadlu prasklo čelní sklo. Proto se Svoboda musel urychleně vrátit na letiště v Ruzyni. A protože náhradní stroj nebyl okamžitě k dispozici, musel nakonec zastávku v Kataru z plánu své cesty vyškrtnout. Dalším příkladem mohou být neúměrné náklady na provoz nemoderních strojů.

Ty jsou řádově o desítky milionů vyšší, než u strojů nových a lehčích. Takže argumenty proč by měl stát z rozpočtu investovat pět až sedm miliard korun do obnovy tzv. vládní letky existují a nelze je brát na lehkou váhu. Tím spíš, že by stroje měly rovněž sloužit potřebám armády. A právě v tento moment se dostáváme k souvislosti tzv. vládní letky se stíhačkami gripen. Vzhledem k rozloze naší republiky a k jejímu členství v NATO, lze polemizovat o tom, zda musí stát nutně vydat zhruba 20 miliard korun na pořízení nových stíhacích letounů. Problémy kolem tzv. vládní letky totiž dokazují, že česká armáda v první řadě potřebuje úplně jiný typ letounů.

A na ně nemá peníze. Byť jde v konfrontaci s cenou za pronájem gripenů o sumu výrazně nižší. Zkrátka se ukazuje, že česká armáda a vůbec politici si při některých rozhodnutích nepočínají zrovna promyšleně a tím zbytečně zatěžují kapsy daňových poplatníků. Právě sporné pořízení problémových stíhaček toho může být pádným důkazem. Chybějící důkladná analýza a odborná diskuse při úvahách o nákupu nových strojů pro tzv. vládní letku, mohou být dalším signálem, že se s penězi daňových poplatníků nezachází šetrně.

Ti by určitě nenamítali nic proti tomu, kdyby se někteří čeští politici přepravovali pravidelnými linkami a nevyužívali vládních speciálů. Určitě by to pro politiky nebylo nic degradujícího a státní pokladnu by to mohlo vyjít levněji. Řeč je například o ministrech, nebo místopředsedech obou komor parlamentu, o řadových poslancích a senátorech, případně o nejrůznějších náměstcích ministrů ani nemluvě. Samozřejmě president, premiér a šéfové sněmovny i senátu by na oficiální státní návštěvy mohli létat speciály. Za ekonomický rozbor by stálo, zda by v tomto případě nebylo výhodnější najímat si příslušné stroje, než je vlastnit a platit celoročně jejich údržbu a personál, který o letadla pečuje.

Zatím však na veřejnost pronikají pouze nářky, že tzv. vládní letka stárne a že se na její obnovu musí sehnat několik miliard korun. Dá se očekávat, že když se peníze našly na gripeny, najdou se i na vládní stroje. Bez důkladného ekonomického rozboru však budou moci v této souvislosti daňoví poplatníci dodat slovo - bohužel.