Vláda vyplatí zdravotníkům mimořádných šest miliard

Je pozoruhodné, že média se s tím spokojila. Vedle neúspěchu debaty novináři už pouze rozebírali postup prezidenta komory Davida Ratha, který podle mnohých překročil při svém nátlaku na premiéra hranice vší slušnosti.

Zdá se však, že novináři něco přehlédli. Konkrétně fakt, že to nejdůležitější už domluveno bylo. Ministr financí Bohuslav Sobotka akceptoval základní požadavky zdravotníků včetně ministryně Milady Emmerové, pojišťoven a všech lékařů. Oddluží Všeobecnou zdravotní pojišťovnu čtyřmi miliardami korun z České konsolidační agentury a navíc od příštího roku zvýší platby za státní pojištěnce. Do voleb v příštím roce to dohromady znamená výdaj šest miliard korun ze státního rozpočtu.

Není divu, že lékaři, pojišťovny ani ministři tuto dohodu příliš neinzerují. Namísto toho, aby změnili systém, který se neustále propadá do dluhů, tak mu přidají peníze, aby dluhy tolik nebolely. Peníze pochopitelně chtějí přidat bez kontroly veřejnosti. Pokud si novináři povšimnou nějakých dalších dílčích sporů, je to z pohledu politiků jen dobře.

Ministři nakonec opakují postup předchozích vlád, které už od dob Jana Stráského vždy nějaké peníze našly a vyplatily, jen aby se uklidnila trak vlivná lobbistická skupina, jako jsou zdravotníci. Pozoruhodné na současné operaci Paroubkovy vlády je pouze to, že oddlužení následuje tak brzy po předchozím. Od ledna 2004 uplynulo pouze šestnáct měsíců a už se rozhoduje od další injekci.

Dohoda o šesti miliardách je dalším důkazem, že rozdíl mezi příjmy a výdaji se ve zdravotnictví zvětšuje a že tento problém současná vláda řešit nechce. Nechá to na vládě další, až bude problém ještě větší.

Takový pragmatismus je něčím, proti čemu se dá těžko bojovat. Paroubkovi lidé opakují postup Zemanovy vlády, která před volbami v roce 2002 rovněž zdravotnictví oddlužila. Také díky tomu vyhrála sociální demokracie volby. Tehdejší šéf zdravotnictví Bohumil Fišer se dokonce stal dlouhodobě nejoblíbenějším ministrem. Problémy šikovně zametl pod koberec a když je byla nucena řešit jeho nástupkyně Marie Součková, stihl jí hněv veškeré zdravotnické veřejnosti. Proč tedy úspěšný postup nezopakovat. Když vláda hodlá za peníze daňových poplatníků zvýšit své šance ve volbách, proč tedy příliš tvrdě kritizovat prezidenta komory Davida Ratha. Také se poučil z minulosti. Právě on s Fišerem domlouval vládní nařízení o vyšších platech lékařů, které doprovodilo mimořádnou dotaci. Tehdejší mzdový růst byl nebývalý a není divu, že prezident hodlá postup opakovat. Když stát našel peníze pro zdravotnictví, měli by to poznat lékaři na svých platech, říká, a zní to logicky.

Je zřejmé, že přinejmenším Paroubek bere Rathovy argumenty vážně přes všechny námitky pojišťoven i ministra financí.

Situace je ovšem o něco složitější než před čtyřmi lety. Dnes lékaři nechtějí pouze nařízení o vyšších platech, zároveň žádají, aby se zvýšily sazby za lékařskou práci v ceníku výkonů. Tento požadavek se při vysoké popularitě lékařů nikdo neodvažuje kritizovat, odpůrci ho pouze zpochybňují tím, že teď nejsou čas a peníze.

Paroubkovi vadí na Rathově návrhu něco jiného. Pokud se zvýši cena za práci lékařů a do systému nepřidá dost peněz, musí nemocnice i ambulance omezit počet svých výkonů. Tím mohou ohrozit dostupnost péče. Nic To by nemělo vadit, tvrdí Rath i další vlivní lékaři, protože značná část výkonů se dělá zbytečně. Lidé nadměrně užívají péči, která je zadarmo. Co se dá lékařům, to se ušetří na zbytečném léčení. Takové dilema se má rozřešit během týdne.

Samozřejmě může spor skončit tím, že vládní nařízení zvýší lékařské platy o částku, kterou bude moci prezident Rath vydávat za úspěch. Pokud ovšem premiér na návrh lékařské komory přistoupí, bude to jeden z nejhlubších zásahů do zdravotnického systému od doby zavedení pojišťoven. Nechme se překvapit a dodejme, že přinejmenším v teoretické rovině je požadavek lékařů správný. Příslušníci intelektuálních povolání - nejen lékaři, ale také vědci, učitelé, či novináři - jsou ve srovnání s okolními zeměmi v Česku opravdu špatně placeni. V každém případě se hlavní škoda už stala. A kdo vnímá iniciativu lékařů jako nehorázný nátlak na státní pokladnu, ten by si měl uvědomit, že první krok na šikmou plochu se stal už tím, že vláda slíbila nalít šest miliard do systému, o kterém se všeobecně ví, že je děravý a v dalších měsících vyrobí další dluhy, navíc tempem rychlejším, než dosud.