Vláda chce vstoupit do stejné řeky

O samotný nepodložený optimismus však nejde, člověk si na něj opravdu měl zvyknout. Nepodložené sliby nového ekonomického vzestupu jsou totiž především špatnou vizitkou české politické a ekonomické elity.

Její nezodpovědnost se dá nejlépe dokumentovat právě na konkrétních datech. Známe některé údaje z konce prosince. Říkají celkem jednoznačně, že se koncem roku žádné oživení nekonalo. Nezaměstnanost rostla stejným tempem jako před dvanácti měsíci, investice do ekonomiky dále klesaly a průmysl stagnoval. Český statistický úřad sice hlásil zvýšení průmyslové produkce o dvě procenta a tím opakoval zprávu z listopadu, kdy měl průmysl vyrůst proti stejnému období minulého roku o procento. Jenže loni v listopadu i v prosinci bylo o jeden pracovní den víc, než předloni a to znamená, že po očištění od sezónních vlivů byl výkon průmyslu nižší. Těžko říct, proč Český statistický úřad netradičně inzeroval neočištěná data.

Situace tedy není nadmíru výborná, abychom použili slova někdejšího pražského primátora během rekordních povodní. Ovšem podle ministerstva financí by taková měla být v letošním roce. Píše se o tom v makroekonomickém výhledu na letošní rok. Experti Janotova ministerstva se přidali k převládajícímu hlasu znalců z centrální banky i komerčních bank a věští letos ekonomický růst 1,3 procenta. Krize by tedy měla být za námi, i když ještě poroste nezaměstnanost.

Při bližším pohledu na ministerskou analýzu je však jasné, že se jedná pouze o zbožné přání. Podle expertů se příliš nesníží domácí poptávka. Důvodem má být, že si lidé začnou vybírat vklady, aby udrželi dosavadní životní úroveň. Otázka zní, odkud to Janotovi experti vědí. Nelze přece vyloučit, že Češi naopak budou šetřit, jak ostatně činili i v minulém roce. Dalším důvodem pro růst ekonomiky má být nárůst investic. Ty klesaly v minulém roce a půl, od prvního čtvrtletí letošního roku se však mají naopak zvyšovat. Neexistují však údaje, že by k tomu docházelo. Jak známo, Česko stojí na zahraničních investicích. Investiční aktivity v minulém roce klesaly v celé Evropě. Pád se však pomalu zpomaloval. Proto skutečně nejde vyloučit, že se evropští investoři skutečně probudí. Je to docela dobře možné a dá se na tom založit nějaká prognóza. Otázka pro ministerské experty však zní, proč by měli investovat do průmyslu a služeb například v Česku. Pokud je zajímá zdejší region, nabízí se přece vládní dluhopisy, které neztratí hodnotu bez ohledu na krizi.

Třetím důvodem k optimismu je růst exportu. To je asi nejvíc podložené, protože zahraniční zakázky rostou a české podniky mají dost výrobních kapacit, i když se nebude investovat. Ovšem závratný růst exportu nečeká ani samotné ministerstvo financí.

Rozhodnutí k optimismu je znát i na předpovědi ministerstva financí do příštích let. Ekonomický růst bude zrychlovat až do roku 2013, kdy se má hrubý domácí produkt zvýšit o čtyři a půl procenta. Stejně jako po roce 2000 se Česko ze svých problémů vyexportuje, tvrdí model české státní správy.

Prezident Barack Obama vydal svou zprávu o stavu unie a popsal americké vyhlídky i vládní hospodářskou politiku na příští rok. Každoroční zprávu s obdobným obsahem vydala minulý týden i německá spolková vláda. Tamní politici nejen popisují stav ekonomiky, ale také všechny kroky, které chtějí podniknout, aby své společnosti pomohli. Nejčastěji se hovoří o tom, jak zastavit růst nezaměstnanosti a jak investovat, aby se ekonomika skutečně oživila. Pochopitelně se mluví o záchraně státního rozpočtu před deficitem.

Čeští představitelé o svých aktivitách v nadcházejícím roce nemluví. Neexistuje zde nic, čemu by se dalo říkat hospodářská politika. Předpověď ministerstva financí prostě očekává, že nezaměstnanost poroste stejně jako loni a vláda pouze připomíná, že rozpočet je třeba zachránit. To je opravdu jenom politika účetních.

Čeští občané platí za provoz státu slušné peníze. Očekávají tedy, že vláda a politické strany za to něco odvedou. Současné výroky vládních i stranických představitelů se však dají shrnout větou, že vláda s krizí nic dělat nemůže kromě toho, že monitoruje její průběh. Zároveň všichni očekávají, že se probudí ekonomika v Evropské unii a oživení se přenese do České republiky. Po pomalejším rozjezdu zase zdejší exportní průmysl zabere a všechno bude jako před krizí. Jako celek je taková prognóza pochopitelně nesmysl, jak věděl už starověký filozof Hérakleitos, když upozornil, že nikdy nejde vstoupit do stejné řeky. Zdejší elita však na takovém řešení krize nadále trvá, a právě tento postoj na celém příběhu české ekonomiky zneklidňuje nejvíc.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .