Vláda a nemocnice

Vzhledem k tomu, že jeho skutečný deficit překoná původně plánovaný, nebude to velký problém. Nic na tom nemění tvrzení, že tyto peníze nebudou na úkor zvýšení rozpočtového schodku. Má jít prý pouze o restrukturalizaci výdajů. Zjednodušeně řečeno peníze se někde seberou a přidají se krajům. To může naznačovat, že v některé z rozpočtových kapitol zbytečně leží téměř tři miliardy korun. Pokud by neměly být použity na úkor zvýšení rozpočtového schodku, tak by je stát neměl vůbec vydat.

Tím, že by ušetřil na straně výdajů, snížil by skutečně schodek. Takto se pouze žonglováním s čísly snaží veřejnosti namluvit, že zadlužené nemocnice nebude tahat z bryndy na úkor kapsy daňových poplatníků. Další pozoruhodnou informací je, že peníze nejsou směrovány klasicky na úhradu dluhů nemocnic, ale jako dotace jednotlivým krajům. "Je v kompetenci krajských zastupitelstev, jak tyto peníze využije," řekl nový šéf lidovců a předseda sněmovního rozpočtového výboru Miroslav Kalousek. Mohou tudíž existovat oprávněné obavy, aby se tyto finance nerozplynuly jako pára nad hrncem, aniž by nějak zadluženým nemocnicím pomohly.

Zároveň zůstává sporné, zda právě ničím nepodmíněné dotace státu jsou nejlepším způsobem, jak nemocnice vyvést ze záporných čísel a donutit je efektivně hospodařit. Ostatně ředitelé prosperujících nemocnic se podivují nad tím, jak mohli jejich kolegové nasekat tak vysoké dluhy. Tvrdí totiž, že používají selský rozum a pečlivě hospodaří pouze s tím, co mají k dispozici. Zkrátka žádný populismus a žití si nad poměry. To s sebou nese celou řadu nepopulárních opatření. Ať už od tlaku na pracovní výkony zdravotnického personálu, přes snahu šetřit s léky a zdravotnickým materiálem, přes důkladné zvažování, které přístroje pro nemocnici pořídit a jak je co nejlépe využít, až po snižování kapacity lůžek.

V podobném stylu se však nechovají úplně všichni ředitelé. Jiní zase dluhy převzali po svých předchůdcích a jen obtížně se jich zbavují. Všem nabídl záchrannou vestu stát. Dostane tak zadlužené nemocnice z nejhoršího. I když tvrdí, že podobná pomoc by se neměla opakovat, málokdo tomu uvěří. Podobných finančních injekcí totiž dostaly zadlužené nemocnice už několik. Většinou je nic nemotivovalo k tomu, aby svoje chování změnily. V podvědomí měli totiž uloženo, že pokud znovu půjdou ke dnu, stát nedopustí jejich úplné potopení.

Praxe těchto dnů to názorně dokazuje. Nejprve ministryně zdravotnictví tvrdila, že nemocnicím stát pomůže pouze pokud se začnou chovat ekonomicky. Od této podmínky byla nucena ustoupit a stát rozhodl, že nemocnicím pomůže zhruba dvěmi miliardami. Nyní už je to o téměř miliardu více. Nelze vyloučit, že částka se ještě zvýší. Hejtmani totiž tvrdí, že by potřebovali miliard šest. Zkrátka téměř každý volič je pacientem. A naštvaného pacienta si vládní strany nemohou příliš dovolit. Proto se nemocnice spoléhají na pomoc státu.

Tím, že nebyl nastaven systém financování zdravotnictví tak, aby nutil nemocnice k hospodárnosti a přenášel na ně velkou část odpovědnosti, se nic nemůže změnit. Proto téměř tři miliardy korun mohou působit s odstupem několika měsíců jako vyhozené peníze. Leda, že by hejtmani už nechtěli zažít doprošování se u politiků jako letos, a ještě před zbavením břemene dluhů by vedení nemocnic obměnili. Nové vedení by pak dostalo jasný úkol, nepohybovat se při hospodaření v záporných číslech. Toto zadání by muselo být důsledně kontrolováno a při prvních náznacích jeho porušování by museli hejtmani rázně zakročit. To však při jejich vytížení není příliš reálné.

Takže za současných podmínek se poměry v českých nemocnicích zřizovaných státem, tedy momentálně kraji, příliš nezmění. Což pro daňového poplatníka není zrovna optimistická zpráva.