Vietnamská opozice žádá Západ o pomoc při boji za lidská práva

Protičínské protesty v Ho Či Minově Městě
Protičínské protesty v Ho Či Minově Městě
Vietnamský režim tvrdě stíhá kritiky a opoziční názory vyjádřené proti jediné povolené ideologii, kterou vytváří a udržuje Komunistická strana Vietnamu. V dubnu ale propustil režim propustil minimálně pět známých a exponovaných disidentů - oba tvrdí, že na nátlak zahraničí, především USA.

Pravdou je, že zahraniční politici poukazují čím dál častěji na porušování lidských práv a na potlačování svobody projevu ve Vietnamu. A svoboda slova ve Vietnamu právě prožívá renesanci. Lidé se jakoby méně bojí, což potvrzují i cizinci, kteří se z Vietnamu v posledních měsících vrátili.

Naplno se to projevilo letos v květnu, když lidé v Hanoji a dalších městech protestovali proti umístění čínské těžební plošiny ve sporných vodách Jihočínského, nebo jak říkají Vietnamci, Východního moře. Po protičínských demonstracích v Hanoji nebo v Ho Či Minově Městě došlo k útokům na čínské továrny. Při nich bylo zraněno několik čínských zaměstnanců, a dva přišli při násilí dokonce o život.

I v Praze protestovalo 11. května 2014 před čínskou ambasádou zhruba několik stovek, podle vietnamských organizátorů až dva tisíce Vietnamců žijícíchv Česku, proti chování Číny. Vše se ale odehrálo v poklidné atmosféře.

Čtěte také

Protičínské demonstrace dostávají vietnamskou vládu do delikátní situace: na straně jedné sice povolila lidem protestovat proti agresivní čínské zahraniční politice, zároveň je ale vietnamská ekonomika na Číně v obrovské míře závislá. Ať už jde o import čínského zboží nebo energie. Financial Times a vietnamská média s odvoláním na vietnamský statistický úřad udávají výši vietnamského schodku v obchodě s Čínou ve výši 23,7 miliard dolarů.

Vietnam se navíc dlouhodobě potýká s ekonomickým útlumem. Jedná se nejenom o důsledek světové ekonomické a finanční krize, ale i o pravidelné střídání inflace a devalvace měny, které jsou způsobeny hospodářskou politikou vlastní vlády.

„Vietnamská ekonomika přešla v roce 1986 z typu státní plánované na typ smíšené, kde prim hrají velké, státem vlastněné společnosti,“ vysvětluje vietnamistka Lada Homutová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Do protestů proti čínskému chování ve vietnamských vodách se promítla i nespokojenost obyčejných Vietnamců s vlastními politickými činiteli.

Čína před necelými dvěma týdny v oblasti v Jihočínském moři, o níž vedou spor Peking s Hanojí, instalovala těžební plošinu a vymezila kolem ní několikakilometrové pásmo, do kterého nikdo nesmí vstoupit. Nikdo, tedy ani vietnamská plavidla

Proto je pro vietnamské politické vedení ze všeho nejdůležitější udržet důvěru zahraničních, hlavně amerických, investorů, kteří mají ve Vietnamu továrny na značkové zboží. Ale jde i o osud právě probíhajících jednání o transpacifické obchodní dohodě se Spojenými státy americkými. Ty jsou významným exportním trhem pro vietnamské zboží, daleko významnějším než čínský trh.

A tak propustil vietnamský režim v půlce dubna i několik politických vězňů. Alespoň takovou logiku vidí za tímto krokem Trang Quan Thanh, vietnamský novinář, který dnes žije na Slovensku. V roce 1991 poté, co zveřejnil sérii článků o korupci a obchodu s lidmi tiše tolerovaného vietnamskými úřady, mu neznámý útočník chrstl do tváře kyselinu. Ta poleptala 80 procent jeho těla, jedno oko oslepila úplně a druhé z 90 procent.

Trang Quan Thanh vidí za postupem úřadů jednoduchou taktiku: je sice propuštěno několik vězňů, ovšem vzápětí je zatčeno mnohem víc lidí. Tak tomu bylo naposledy, když Vietnam vstoupil do Světové obchodní organizace (WTO).

Čtěte také

Jedním z politických vězňů, propuštěných v dubnu, byl i Tien Trung Nguyen. Zadržen byl v roce 2009 a odsouzen podle paragrafu 88 za spolčení s úmyslem svrhnout vládu ve Vietnamu k sedmiletému trestu. Tien Trung Nguyen je ročník 1983 a v roce 2006 stál u zrodu Sdružení vietnamské mládeže za demokracii a Vietnamské demokratické strany. Díky studiím v zahraničí se měl možnost setkat jak s americkými politiky, tak se zástupci Evropské komise a získat jejich podporu pro svoji věc.

I Evropská unie je pro Vietnam velkým exportním trhem, v roce 2012 dosáhl dvousměrný obrat mezi těmito dvěma trhy 24 miliard eur. Evropské podniky také ve Vietnamu ve velkém investují. Na konci března proběhlo sedmé kolo jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a Vietnamem.

A jak v obsáhlé odpovědi napsal John Clancy, tiskový mluvčí eurokomisaře pro obchod Karla de Guchta, probíhají tato jednání v širším politickém rámci Dohody o partnerství a kooperaci, která předpokládá, že budoucí obchodní partner EU respektuje lidská práva jako důležité téma.

Jakákoli porušení v tomto ohledu narušují i obchodní jednání. V neposlední řadě, jak napsal John Clancy, všechny dohody o volném obchodu s Evropskou unií, také zahrnují požadavek na dodržování mezinárodních pracovních standardů a dohod o ochraně životního prostředí.

Vietnamští demonstranti v Ho Či minově městě

Exilový novinář Trang Quan Thanh se domnívá, že dubnové propuštění vězňů má přímou souvislost s obchodními jednáními Vietnamu, zejména dohodou o transpacifickém partnerství (TPP). Poukazuje ale také na to, že zprávy od Human Rights Watch nebo Amnesty International zmiňují brutální zacházení na policejních stanicích, bití ve vazbách a kruté podmínky ve věznicích. Proto volá po vyslání mezinárodní delegace do Vietnamu, která by zkontrolovala podmínky v tamních věznicích.

Podobný názor má i vietnamský bloger a aktivista Paulo Thanh Nguyen, který je katolickým aktivistou a své články o nenormálních situacích ve vietnamské společnosti a svých vlastních zážitcích s policií uveřejňuje na facebooku a známých vietnamských blogerských stránkách. I on vidí za dubnovým propuštěním několika disidentů jen akci, v níž se vietnamská vláda na oko podvolila mezinárodnímu tlaku za účelem získání výhod, například při jednání o transpacifickém partnerství.

Čtěte také

Tien Trung Nguyen připomíná, že i přesto, že Vietnam podepsal Chartu Spojených národů, Všeobecnou deklaraci lidských práv a řadu mezinárodních zákonů, zůstává stále ještě hodně lidí ve vězení z politických důvodů.

To podle něj ukazuje nedostatek politické vůle a klidného svědomí vietnamských komunistických vůdců v otázkách lidských práv. Přesto ale ani on ještě není zcela na svobodě. Nyní musí strávit ještě tři roky v domácím vězení, což znamená, že nesmí opustit svůj obvod. Policie a veřejná bezpečnost neustále monitorují, kde se pohybuje a s kým se setkává a nahrává si také všechny jeho telefonické konverzace.

Jím založená Demokratická strana Vietnamu a Sdružení vietnamské mládeže pro demokracii zůstaly aktivní i v době, kdy byl uvězněn. Za tu dobu podle jeho slov pokročilo celé demokratické hnutí mílovými kroky vpřed. Vyjadřuje naději, že evropské vlády budou v důležitých otázkách jako rozvíjení svobody a demokracie zastávat principiální postoje. A měly by na nich trvat, jako na důležitých podmínkách při vyjednávání dohody o volném obchodu mezi EU a Vietnamem.