Vídeň si s výročím roku 1918 ve velkém stylu připomíná svou „zlatou éru“

Doslova záplavou výstav slavných – a v některých případech dodnes šokujících – výtvarných děl, designu a architektury si Vídeň letos připomíná svou „zlatou éru“. Ale zároveň i sté výročí smrti hned několika uměleckých legend.

Rok 1918 totiž nepřinesl jen porážku v první světové válce a rozpad Rakousko-Uherské říše, ale také odchod na věčnost už ve své době proslulých malířů Gustava Klimta, Egona Schieleho a Kolomana Mosera. A také jednoho ze zakladatelů moderní evropské architektury Otto Wagnera,uvádí rakouská verze portálu Local.

Klimta skolila v pětapadesáti letech mrtvice, Wagnerův život vyhasl ve věku 76 let po infekční chorobě a padesátiletý Moser zemřel na rakovinu. Schiele se poté, co se mu podařilo přežít první světovou válku, stal obětí pandemie španělské chřipky. Zemřel ve věku 28 let, jen tři dny po úmrtí své těhotné ženy.

Revoluce v umění

Všichni jmenovaní, ale i mnozí další, se postarali o revoluci v umění, literatuře, architektuře, psychologii, filozofii či hudbě. Tento kvas udělal z císařského města na Dunaji vzrušující intelektuální a umělecké centrum, které ve své době nemělo obdoby a ovlivňovalo celý svět.

„Byla to jedinečná symbióza všech forem umění a vědy: literatura v podání spisovatele Huga von Hofmannsthala, atonální hudba Arnolda Schönberga, Freudova psychoanalýza či dokonce i ekonomické novátorství někdejšího rakouského ministra financí Josefa Aloise Schumpetera,“ vypočítává alespoň některé z osobností ředitel vídeňského Leopoldova muzea Hans-Peter Wipplinger.

„Vídeň nebyla vždycky městem, které určovalo trendy, ale byla dobrá v tom, že se dokázala originálně podívat na již existující umělecké kánony a směry,“ myslí si zase historička umění Alexandra Braunerová. „V té době se zrodilo něco opravdu výjimečného,“ doplňuje s poukazem na období počátku 19. století v rakouské metropoli, které je nazýváno „zlatou érou“.

Po sto letech si je Vídeň tohoto unikátního dědictví patřičně vědoma. Rakušanům i návštěvníkům ze světa nabízí řadu expozic a kulturních akcí. Leopoldovo muzeum již otevřelo první ze svých šesti výstav, které se zaměřují na tvorbu Klimta, Mosera, Richarda Gerstla a Oskara Kokoschky, informuje rakouský Local. A dodává, že letos se ve Vídni a v jejím okolí k připomenutí uskuteční na dvacet kulturních projektů.

02666941.jpeg

Výstavní maraton

K vidění budou i ukázky designu z přelomu století, včetně nábytku, užitého umění, architektonických studií a plakátů. Jedním z vrcholů výstavního maratonu bude v únoru přehlídka díla Egona Schieleho, jehož explicitně erotické malby a grafiky dodnes vzbuzují kontroverze a stydlivé výhrady. Ostatně organizátoři nedávné londýnské přehlídky Schieleho plakátů raději některé zvlášť názorné detaily zakryli. A byl z toho menší skandál, připomíná server Local.

Vídeňské Kunsthistorické muzeum od února návštěvníkům otevře takzvané „Schodiště ke Klimtovi“ umožňující prozkoumat některé nástěnné malby, jež umělec na počátku své kariéry zvěčnil na stěnách a pilířích budovy. Židovské muzeum zase na květen chystá návrat do dobových uměleckých salónů.

Početná a prosperující vídeňská židovská komunita byla ostatně významným iniciátorem intelektuální, vědecké a umělecké scény. Ale rovněž i štědrým donátorem a podporovatelem umělců, jejichž díla často zdobila domovy židovských rodin.

Klimtova vila ve Vídni zase nachystala příběh umělecké tvorby, nicméně i rabování a devastace, které přinesla nacistická éra. V době Klimtovy slávy měl jeho ateliér dva samostatné vchody. „Jeden pro modely a modelky, kteří často bez oblečení čekali v ústraní, než druhými dveřmi odejdou bohatí zákazníci,“ osvětluje ředitel Klimtovy vily Baris Alakus.

Hitlerova anektace

Po roce 1918 však lesk „zlaté éry“ pohasl a o dvacet let později neúspěšný adept na studium vídeňské Akademie výtvarných umění – Adolf Hitler – svou rodnou zemi anektoval. Tamní židovskou populaci okradl a nakonec zničil.

Poválečné restituce nacisty ukradených uměleckých děl vyústily v ponižující a leckdy neúspěšné procedury. Mnoho významných, ale i neobyčejně cenných děl z doby „ zlaté éry“ také dlouho zůstávalo v rukou rakouského státu.

Trvalo to až do roku 1998, kdy tamní parlament schválil zákon, umožňující vrátit oprávněným dědicům na deset tisíc uměleckých předmětů. V jednom z nejsledovanějších případů bylo v roce 2006 navráceno pět Klimtových pláten. A to včetně proslulé „Dámy ve zlatém“, jak se přezdívá portrétu Adele Blochové, který získali potomci jedné z okradených židovských rodin.

Stalo se tak ale až úporné legislativní bitvě dědiců s rakouskou státní byrokracií a vedením vídeňského muzea Belvedere, upozorňuje rakouská verze serveru Local.