Veveřice si vylepšily pověst
Nedělají to často, ale dělají to. Kanadské veveřice červené ve výjimečných případech adoptují osiřelá mláďata svých sousedů - což je u solitérně žijících zvířat velmi neobvyklé.
Sousedské vztahy mezi veveřicemi červenými (Tamiasciurus hudsonicus) nebývají právě dobré a lidé tato zvířátka často vidí při urputných hádkách o potravu. Pověst jim ale vylepšili kanadští vědci, kteří pracují v rámci projektu Kluane Red Squirrel Project. Více než dvě desetiletí sledovali veveřice v Yukonu a a během těchto let zaznamenali pět případů, kdy samice adoptovaly osiřelá mláďata svých sousedek.
Adopce mezi zvířaty nejsou ničím neznámým, ale obvykle se vyskytují u společenských zvířat, jako jsou lvi nebo šimpanzi. Ve smečkách či tlupách jsou zvířata obklopena svými příbuznými a není proto převapivé, že se v případě nutnosti postarají o jejich osiřelé potomky. Veveřice ale žijí izolovaně a jsou natolik teritoriální, že na svém území snesou jinou veveřici jen v době páření. Přesto u nich k adopci malého sirotka vzácně může dojít.
Altruismus veveřic má celkem jasně stanovené meze.Vědci zjistili, že adopce je možná pouze tehdy, pokud matka zemře a její sousedka se zrovna stará o svá vlastní mláďata. Zřejmě zcela zásadní jsou ale příbuzenské vztahy. Ve všech případech adopce, které vědci vypozorovali, byla osiřelá mláďata synovci, neteře nebo vnuci adoptivní matky. Z evolučního hlediska to dává smysl: adopce cizího mláděte může snížit šance na přežití vlastního potomstva. Samicím se proto vyplatí jen tehdy, pokud sirotek nese velké procento jejich vlastních genů.
Nabízí se ale otázka, jak si samice osiřelých mláďat své sousedky vůbec všimne. Veveřice spolu neudržují přímé kontakty, ale mají odposlouchané hlasy svých sousedů. Je možné, že samice, která několik dní od sousedů nic neslyší, se do cizího teritoria vydá na výzvědy. Pokud najde osiřelá mláďata, která jsou s ní spřízněná, vrátí je zpět do hnízda a postará se o ně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.