Veronika Neprašová: Puberťáci Česku nepomůžou, Piráti buď dospějí, nebo spadnou přes palubu

Zatímco stranické špičky zaměstnávají vládní a státotvorné ambice, pirátské podpalubí neboli základna řadových členů stále více připomíná zázemí násilím uzmutých plachetnic. Zábava v plném proudu a rozjívení desperáti trumfující se v tom, kdo vymyslí divočejší kousek pro obveselení ostatních.

Čtěte také

Jiří Leschtina: Pirátské prorážení preferenčního špuntu

Za základní platformu svého fungování považují Piráti stranické fórum – internetovou diskuzi, kde může každý člen strany diskutovat veřejně o čemkoliv. A také navrhovat cokoliv.

Demokracie v praxi, vox populi, vox Dei, zdálo by se na první pohled. Jenže ouha, pokud se nástroj ryzí demokracie dostane do rukou nedospělých a nevyspělých puberťáků, i když ne nutně věkem.

Před květnovými volbami do Evropského parlamentu tak straníci hlasovali například o tom, jestli má na předvolebním mítinku raději vystoupit lídr kandidátky Marcel Kolaja, nebo živý poník.

Co by odpověděla zlatá rybka

Pár dní před nejdůležitější vnitropartajní událostí zase nemalou část Pirátů zaměstnává otázka, kterou na fóru vznesl v podobě vnitrostranické ankety jeden ze členů: a sice to, jestli se nemá strana rozpustit a stranické peníze rozdělit mezi členy.

Čtěte také

Petr Hartman: Piráti se nerozpustí a dál budou loupit přízeň voličů

Přestože i šéf strany Ivan Bartoš označil anketu za hloupoučký vtípek, obhajoba jeho i nejvyššího vedení partaje je stále stejná: Jsme svobodomyslná strana, nikomu nediktujeme, o čem se má bavit s ostatními.

To však nikdo po Pirátech ani nežádá. Co naopak žádá, je, aby strana, která má ambice vyhrát volby a nominovat příštího premiéra, začala politickou realitu země a závazek v podobě preferencí překračujících desetiprocentní hranici brát konečně vážně a seriózně.

A aby se jako zodpovědní, vážně to s politikou a Českem myslící dospělí lidé začali chovat i řadoví členové.

Neberte nás tak vážně, ani my se tak nebereme, hájí své řadové ovečky místopředseda strany Mikuláš Ferjenčík, který o víkendu hodlá aspirovat na nejvyšší stranickou funkci.

Čtěte také

Jindřich Šídlo: Piráti nejsou s nikým kamarádi

Další Piráti zase námitky o způsobu, jakým se prezentují a jaká témata na svých fórech řeší, odpalují komentáři o nedostatku voličova smyslu pro humor.

Jenže takové fanfaróny a furianty v populistickém marasmu se potácející česká politická scéna opravdu nepotřebuje. Takto se pověsti malých, rozmazlených děcek, které se chtějí v první řadě bavit a provokovat, opravdu nezbaví. Takto si úctu politické konkurence a případných spojenců nezískají.

Před dvěma lety, kdy Piráti vpluli do výsostných vod nejvyšší politiky, ještě mnozí oceňovali čerstvý vítr a svěží úhly pohledu, které do ní převážně mladí, nadšení a také nezkušení pirátští představitelé přinesli. Dnes už by to ale chtělo něco o poznání serióznějšího než pubertální provokování a žabomyší spory dětí z prvního stupně.

Čtěte také

Když vidím Babišova prohlášení, tak mi není jasné, jestli mluví premiér, nebo zástupce Agrofertu, tvrdí europoslanec Kolaja (Piráti)

Stejně jako se hraním počítačových her nenaprogramuje složitý algoritmus přístrojů na palubě vesmírné rakety, tak se absurdními, dadaistickými diskuzními platformami žádná pořádná politika neudělá. Ani se tak nevytvoří politická alternativa, která by byla s to ohrozit stávající vládnoucí hegemonii hnutí ANO, proti které se Piráti tak rádi a nahlas vymezují.

Zkrátka, mladická rozšafnost je jistě fajn a osvěžující, ale donekonečna se na ni vymlouvat nedá. S přibývajícím věkem a politickou mocí je to stále trapnější a stále průhlednější snaha překrývat vlastní kiksy a programovou a ideovou vyprázdněnost.

Neberte nás tak vážně, vyzývá poslanec Ferjenčík. Pozor na hloupá přání, odpověděla by na to zlatá rybka, mohla by se vyplnit.

Strana milovníků politické satiry, kterou ale nikdo nebere opravdu vážně, by se z Pirátů i bez zlaté rybky mohla stát opravdu snadno a rychle.

Autorka je editorka serveru Novinky.cz