Jiří Leschtina: Pirátské prorážení preferenčního špuntu

Zdeněk Hřib a Ivan Bartoš
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zdeněk Hřib a Ivan Bartoš

Právě před rokem na celostátním sněmování šéf Pirátské strany Ivan Bartoš vyhlásil, že po sněmovních volbách budou Piráti sestavovat vládu.

Rok se s rokem sešel a před víkendovým sjezdem mají Piráti s patnáctiprocentní záklopkou preferencí stejně tak daleko do Strakovy akademie jako před dvanácti měsíci.

Bartošova strana nesporně zůstává činorodou opoziční silou. K tomu, aby byla vnímána jako zodpovědný uchazeč o vládu, jí chybí vycíděnější punc serióznosti i více politiků s ucelenou ministerskou vizí.

Jestli něčím Piráti v poslední době zaujali, tak to nebyl omračující program, ale kult otevřenosti, se kterým řeší vnitrostranické problémy. Včetně odvolání Jakuba Michálka z funkce stranického místopředsedy v přímém přenosu.

A to vyvolává pochybnosti: Jestli se už teď bez skrupulí přou o všem možném a všem na očích, jak by to dopadlo, kdyby jim voliči svěřili do rukou odpovědnost za stát?

Piráti jako přirozený magnet

Ale je také otázkou, jestli taková otevřenost nepatří ke straně aspirující na průkopníka politiky digitálního věku. Jestli není lepší, když se o jejích vnitřních problémech dozvídáme v zárodečném stadiu. A můžeme on-line sledovat, jak se vyrovnávají s úskalími přechodu z tříprocentní formace v parlamentní stranu, před kterou se otevírá vidina možné vládní moci.

Testem pirátské schopnosti vládnout je její působení v čele Prahy. A nelze přehlédnout otřesy ve vládnoucí koalici způsobené zejména konflikty mezi Piráty a TOP 09. Zatím ale není úplně jasné, jaký podíl na nich má pirátský primátor Zdeněk Hřib a co padá na vrub expředsedy topky Jiřího Pospíšila.

Každopádně Zdeněk Hřib se stal po Bartošovi nejvýraznějším pirátským politikem. Překvapil jak schopností rovnocenně čelit megalomanským plánům Andreje Babiše na stavbu vládní čtvrti, tak chladnokrevností, se kterou postupoval při vypovídání vazalské smlouvy s Pekingem.

Co se týče programových lákadel pro voliče, trochu zůstává záhadou, proč se Piráti daleko víc nesoustředí na ekologii a klimatické hrozby. Právě ty se už i pro českou společnost podle průzkumů stávají čím dál větší hrozbou.

Přitom jestli někdo má blízko k mladým voličům, kteří si začínají uvědomovat, že by se mohli stát ztracenou generací, která doplatí na ignoranci starších ročníků ve vztahu k oteplování planety a drancování přírodních zdrojů, pak je to právě Bartošova strana. Zvlášť když čeští Zelení zřejmě definitivně zmizeli v politickém propadlišti.

Nejen pro voliče environmentálního vzdoru, ale i další nespokojence různého ražení mohou být Piráti přirozeným magnetem. Jako strana, kterou z naprosté většiny tvoří nová politická generace, nezatížená traumaty komunistické normalizace ani polistopadovou érou divoké privatizace.

Piráti se tak více než jiné opoziční strany liší od vládního ANO v čele s politikem úzce spjatým jak s komunistickou érou, tak se zlatokopeckou porevoluční dekádou. To ale nijak nepředurčuje Bartošovu formaci k příštímu vítězství nad Babišovým hnutím.

Jiří Leschtina

Pokud by však mělo jít po příštích volbách o to, jak případného vítěze Andreje Babiše učinit závislého na demokratických, a ne už na extrémistických stranách, pak by Pirátská strana v případě proražení současného preferenčního špuntu mohla hrát podstatnou roli.

Autor je publicista