Ondřej Konrád: Primátor Hřib urazil city čínského lidu. Jiný kraj, jiný mrav

Zdeněk Hřib
Zdeněk Hřib

„Je těžké být statečný, když jsi malé zvířátko,“ říká Prasátko z knížky o Medvídkovi Pú, a vzhledem k jeho miniaturnosti (aspoň podle původních ilustrací), se mu není co divit.

Ale na druhé straně známe povzbuzující příběh rovněž nevelkého Davida. Aspoň oproti Goliášovi. V diplomacii se ovšem obvykle prak neužívá, ale ani netřeba dávat viditelně znát despekt až bojácnost. Ať jde o partnera sebevětšího. Jako je nejlidnatější země světa, navíc s gigantickou ekonomikou.

Olga Lomová: Prezident patří ke starší generaci, možná proto má na vztah s Čínou technokratický pohled

Olga Lomová, sinoložka a překladatelka z čínštiny

Sinoložka a překladatelka z čínštiny Olga Lomová působí jako pedagožka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a předává své hluboké vědomosti o Číně studentům více než 30 let. „Lidé se někdy diví, že studuji čínskou kulturu a přitom kritizuji Čínu. Není to ale takto jednoduché,“ říká.

Tedy Čína. Takzvaná pevninská, komunistická. Která krajně nerada slyší o lidských právech, demokracii a především o anektovaném Tibetu a odtrženém Tchaj-wanu. Kvůli nimž se ovšem lze dostat s Lidovou Čínou do konfliktu natotata. A pak se ukáže, jak se kdo zachová.

Takže když se v říjnu 2016 rozzlobila tehdejší ambasadorka, že i přes její důrazné varování (šla kvůli tomu až na zahraniční odbor prezidentské kanceláře), se ministr kultury sešel s tibetským dalajlámou, okamžitě přišlo nechvalně známé „prohlášení čtyř“, tedy prezidenta, premiéra a šéfů obou komor parlamentu.

Že se od počínání ministra Hermana distancují a vždy a všude uznávají a budou uznávat pouze „politiku jedné Číny“. Ignorovat tudíž okupovaný Tibet i ostrovní Čínskou republiku. To je tedy jeden přístup, jenž netřeba blíže charakterizovat.

Co se těžko vysvětluje

Koresponduje s ním i část textu partnerské smlouvy mezi Prahou a Pekingem rovněž z roku 2016, v níž je také řeč o jedné Číně. A dokonce, že české hlavní město uznává Tchaj-wan coby nedílnou součást čínského území. Kterou je ale, jak každý ví, toliko na papíře.

Nu a současný primátor Hřib hodlá pasáž politické deklarace z dohody vypustit coby nadbytečnou.

Hádky s Čínou: Je to hra jedné politické strany, dlouhodobý vliv na česko-čínské vztahy to mít nebude, myslí si sinolog Kučera

Uvítání čínského prezidenta Si Ťin-pchinga na Pražském hradě

Vede Česká republika s Čínou rovnocenný dialog, nebo je submisivní a akceptuje všechny požadavky čínské strany, jak tvrdí kritici? O tom mluví ve vysílání Českého rozhlasu Plus sinolog a prorektor Univerzity Palackého v Olomouci Ondřej Kučera.

To se však nelíbí čínské vládě, podle níž se primátor i vedení metropole „zachovali velice špatně a dotkli se citů čínského lidu“.

K formulaci vonící dávnými časy dodejme, že se pražsko-pekingská otázka vynořila i během nedávné cesty Miloše Zemana, po níž byl čínskou stranou zrušen zájezd Pražské komorní filharmonie. Když její management odmítl primátorův záměr odsoudit.

Nyní přichází další varování vůči Praze, plus cosi, co už někdo může vnímat jako skoro vyhrožování celé České republice. Nebo aspoň její vládě. Která ale těžko může nařizovat pražským radním co a jak. Jenže to si zase v Pekingu třeba vůbec nedovedou představit!

Ondřej Konrád

Jistě se to ve vší diplomatické slušnosti pokusí čínskému vyslanci vysvětlit ministr zahraničí Petříček. Bez stopy strachu menšího před větším, ale také bez praku v kapse. Civilně a věcně. Bude mu však rozuměno? Musela by k tomu být příslovečná dobrá vůle.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio

Související