Veronika Lefrancois: Odchod Silvia Berlusconiho a Itálie
Říká se „o mrtvých jen dobře“. A tímto rčením se řídila téměř všechna italská média, když byla zveřejněna zpráva o smrti Silvia Berlusconiho. Tento člověk, který ovládal italskou politickou a mediální scénu po desítky let, byl zajisté velmi charismatický a nepochybně i dobrý podnikatel. Nicméně navzdory tomu, že se jako premiér u moci udržel nejdéle ze všech předsedů vlády od konce války, pro Itálii neudělal zhola nic, spíše naopak.
V podstatě všechny reformy přijaté za jeho vlády měly za cíl jen prospěch samotného Berlusconiho. Přesto se v oficiálních médiích ozývaly především hlasy, které tohoto kontroverzního politika oslavovaly a připomínaly jen jeho zásluhy.
Organizace státního pohřbu se ještě u bývalého premiéra dá pochopit. Ale italská vláda vyhlásila také den národního smutku, což bývá běžné jen u prezidentů; takové pocty se nedostalo ani expremiérovi Aldo Morovi, kterého v roce 1978 zavraždily Rudé brigády.
Čtěte také
A co víc, obě komory parlamentu pozastavily svou činnost na celých sedm dní a všechny státní úřady svěsily vlajku na půl žerdi, dokonce i budovy finanční policie, což je absurdní, když uvážíme, že Berlusconi byl odsouzen za daňové podvody.
A to se jednalo jen o jedno z jeho více než dvaceti soudních řízení, která nastřádal za svou dlouholetou kariéru v podnikání i v politice. Procesy se týkaly korupce, spojení s mafií, křivých výpovědí, zpronevěry a v neposlední řadě dětské prostituce.
Cavaliere, jak se mu říkalo, byl sice odsouzen několikrát, ale vězení se mu pokaždé podařilo vyhnout. Několikrát byl zproštěn viny, protože jeho vláda narychlo pozměnila zákon, jindy se proces táhl tak dlouho, až došlo k promlčení, jindy zase vyvázl díky amnestii. No a když byl konečně opravdu odsouzen k odnětí svobody na čtyři roky, pro vysoký věk mu byl trest změněn na pouhý rok obecně prospěšných prací.
Podvody ani korupce mu na oblíbenosti neubraly
To vše byla italská společnost schopná Berlusconimu odpustit. Reputaci si nakonec pokazil svými sexuálními skandály. Teprve když vyšlo najevo, že za sex na svých nechvalně proslulých večírcích „bunga bunga“ platil i nezletilým dívkám, veřejnost se k němu alespoň načas obrátila zády.
Čtěte také
Nicméně netrvalo to zase tak dlouho a Cavaliere v osmdesáti letech uskutečnil svůj politický comeback a v centru dění zůstal až do své smrti.
Vypadá to, jako by ho smrt v očích Italů očistila od všech hříchů. Pár kritických hlasů na Berlusconiho adresu se sice ozvalo, ale většina veřejnoprávních médií se ho odsoudit neodvážila. Je to možná jeden z dalších ukazatelů toho, jak jsou dnes italská média poplatná krajně pravicové vládě, před čímž nedávno varovalo několik organizací obhajujících svobodu tisku.
Jiný pohled na věc nabídl spisovatel Sandro Veronesi. Podle něj je kus Berlusconiho přítomen v každém Italovi. Cavaliere prý přímo ztělesňoval stereotypní slabiny italského národa, což je možná důvod, proč ho dnes tolik lidí omlouvá.
Autorka je publicistka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
