Veronika Lefrancois: Boj o italské pláže

V některých regionech okupují dokonce až 70 procent pláží, takže je pro našince obtížné najít vůbec místo, kde by se mohl zdarma vykoupat v moři anebo se volně projít po pláži.

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Benátky chtějí omezit turisty

Nepsaným pravidlem v letních měsících zde bývá, že pro pravidelné zákazníky jsou rezervována lehátka v prvních řadách, hned u vody, zatímco nováčci, kteří na místo přijeli poprvé, se musí spokojit s řadami posledními, těmi nejvzdálenějšími od moře. Každou novou sezónu se pak mohou přiblížit o jednu řadu dopředu. V pevných liniích na lehátkách se tráví většina času, s občasným krátkým výletem do vody, kde se typický Ital jen lehce smočí pro osvěžení. Osobně dávám přednost trochu dobrodružnější dovolené, ale proti gustu žádný dišputát.

Soukromé pláže však v poslední době zaměstnávají nejen rekreanty. Z lázeňských zařízení na mořském pobřeží se stalo kontroverzní téma, které se už po více než desítku let pravidelně objevuje na pořadu jednání v parlamentu. Způsob řízení těchto podniků v Itálii je totiž v rozporu s nařízeními Evropské unie. Podle nich má být v rámci volné soutěže udělení veřejné koncese pro služby tohoto typu poskytnuto jen na základě nabídkového řízení a nesmí být obnovováno automaticky.

Mare Libero

V Itálii jsou však už tradičně soukromé pláže pronajaty rodinám, které je po generace spravují už třeba desítky let a nepřipouští jakoukoliv konkurenci. Od státu pronajímají pobřežní pozemky často za velmi nízké ceny, a přitom v některých luxusních letoviscích na vstupném a pronájmu lehátek vydělávají miliony eur.

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Ruští turisté nepřestali do Itálie cestovat navzdory překážkám ani v době války. Carpe diem?

Málokoho asi překvapí, že některé pláže se takto ocitly v rukou mafie, která zneužívá rozvolněných pravidel udělování licencí, občas i za tichého souhlasu úřadů.

Vláda tedy po mnoha letech váhání přijala zákon, podle kterého se budou koncese k těmto lukrativním podnikům udělovat jen na základě veřejné soutěže. S uvedením v platnost se však nadále otálí – má k němu dojít až v roce 2024.

Přesto se koncesionáři a správci lázeňských zařízení proti nové reformě bouří. Poukazují na to, že nabídková řízení a volná soutěž převedou italské pobřeží do rukou nadnárodních koncernů, které současné správce připraví o výsledky mnoholeté práce. Tvrdí, že do zvelebení soukromých pláží za léta investovali peníze a energii, takže by bylo nespravedlivé nabízet dnes jejich zařízení třeba čínským investorům.

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Italská královská rodina kontroverzně žádá zpátky rodinné klenoty

Na obranu italských podnikatelů se staví extrémní pravice – to samozřejmě odpovídá její protekcionistické politice. Kontroverzního tématu se však chopili také ekologové, především organizace s názvem „Mare Libero“, neboli „volné moře“, která naopak usiluje o bezplatný přístup na pláž a bojuje proti komercializaci pobřeží.

Je rozhodně politováníhodné, že se dnes za přístup na krásné italské pobřeží musí platit. Přitom jde o moře, kterému už staří Římané říkali „mare nostrum“, tedy „naše moře“.

Autorka je publicistka