Věřící o skandálech církve: Jsou pro nás také výzvou, abychom ukazovali veřejnosti, co je skutečné křesťanství

„Pro bulvární média je zajímavější, když mohou psát o skandálech církve, než když se toto zneužívání odehrává v jiných institucích,“ myslí si Ladislav Čala z Vysokoškolského katolického hnutí. Podle svých slov se nesetkává s dotazy od svých nevěřících vrstevníků, prý média moc nesledují a možná současné kauzy ani nereflektují.

Docentky práva Kristiny Koldinské se kauzy – byť zprostředkovaně – dotýkají velmi a mimořádně ji pobuřují: „V tomto souzním s papežem Františkem. Uvedl, že děkuje kněžím a zasvěceným osobám, kteří věrně a oddaně slouží pánu a cítí se zahanbeni a zdiskreditování jednáním některých svých bratří. Všichni – církev, duchovní, boží lid, a dokonce i Bůh sám – neseme důsledky jejich zpronevěry. A tyhle důsledky já osobně beru jako ještě větší výzvu žít křesťanství autenticky, být opravdoví a žít tak, aby z každého z nás zářilo evangelium. Abychom ve společnosti dokázali říct, že jedna věc je exces, který musí být předmětem soudního řízení v rámci trestního práva, a druhá věc je konkrétní život drtivé většiny lidí jak v rámci církve, tak mezi křesťany jako takovými.“

Jak můžou církve snížit nedůvěru veřejnosti?

• Upravit
• Smazat

České církve se potýkají s nízkou důvěryhodností u společnosti. Její důvěra navíc v průběhu let stále klesá. Můžou s tím církve něco dělat? V debatě Vertikály se nad tím zamýšlí římsko-katolický kněz Jan Hanák a expert na tvorbu brandu Adam Hrubý.

S tím souhlasí také trvalý jáhen a vedoucí Katedry mediálních studií Univerzity Jana Amose Komenského Radek Mezuláník: „Církev je živý organismus, kde se většina lidí snaží o pravý opak diskutovaného chování. Přesto by to pro nás mělo být zamyšlení nad tím, jestli jsme sami někdy nezklamali a neopomněli udělat něco, co v tu chvíli bylo možné.“

Představitelka hnutí Sant‘ Egidio Kristina Koldinská také doufá, že zveřejňování kauz nebude znamenat růst nedůvěry uvnitř církve. Věřící by podle ní měli naopak o to víc pečovat o kultivaci prostředí důvěry. „Měli bychom se v téhle věci semknout a být mnohem pozornější. Mohli bychom se učit více jeden druhému naslouchat a víc číst z tváří druhých,“ uvažuje. Křesťané by podle ní měli v souladu se svou naukou jít dál, nejen pranýřovat ty, kteří se podobných hanebností dopustili.

Jako příklad zmiňuje projekt Sant´ Egidia s názvem „Bravo“. Jeho cílem je v zemích třetího světa registrovat narozené děti do matrik, což bohužel není samozřejmé praxe. Není-li přitom zapsáno v matrice, před úřady neexistuje. A v momentě, kdy dítě oficiálně neexistuje, stává se mnohem snadněji obětí obchodování s lidmi nebo novodobého otroctví. Projekt je tak jednou z iniciativ křesťanů, která prevenci násilí vůči dětem napomáhá.