Venezuela krachuje, ale pro americké socialisty je rájem. Neumí přiznat chybu, tvrdí komentátor
Vztahu obyvatel Spojených států k levicovým myšlenkám a obzvláště socialismu se v textu uveřejněném na webových stránkách listu Chicago Tribune věnuje Jonah Goldberg. Podle něj jde o zapeklitou věc ba přímo hádanku.
V očích amerických stoupenců levicového smýšlení prý v posledních deseti letech Venezuela nahradila Kubu coby obraz bájného ráje. Americký senátor Bernie Sanders dokonce nedávno trval na tom, že americký sen je v Bolívarské republice mnohem dosažitelnější než v jeho vlastní zemi, píše Goldberg o politikovi z řad Demokratické strany, který se v posledních prezidentských volbách ucházel o křeslo v Oválné pracovně Bílého domu.
Komentátor ve svém článku pokračuje opovržlivým odkazem na americké herce, mezi nimiž je řada liberálů, známých odpůrců amerických republikánů i současného prezidenta Donalda Trumpa. Goldberg je ironizuje a uvádí, že řada hollywoodských hvězd se vydala na „posvátnou pouť“, aby navštívila „socialistickou Mekku“ a vedla pak nudné, těžkopádné a hloupé řeči.
Dnes ale prý dotyční chválu mírní, protože reálné události ukazují, že chvála Venezuely byla opravdu zcestná, míní známý představitel konzervativního hnutí a autor knihy Liberální fašismus. Svůj názor dokládá činy venezuelské vlády, která třeba nedávno poradila svým občanům, aby se kvůli špatné hospodářské situaci zaměřili na domácí chov a konzumaci králíků.
Inflace ve Venezuele připomíná Výmarské Německo. Přibližně 85 procent venezuelských společností do určité míry omezilo výrobu. Což je prý na pováženou v zemi, která disponuje jedněmi z největších zásob ropy na světě.
„To není opravdový socialismus!“
A přesto je v současnosti teorie socialismu v USA pravděpodobně populárnější, než tomu bylo kdykoliv v amerických dějinách. Obzvláště pak mezi mladými lidmi, stěžuje si Goldberg. Dokládá to podle něj jeden z nedávných průzkumů, který provedla nadace připomínající oběti komunismu (A Victims of Communism Memorial Foundation ). Tazatelé v listopadu zjistili, že 42 procent mladých Američanů podporuje kapitalismus, ale 44 procent dává přednost socialismu coby socioekonomickému systému.
Jak je to možné? „Pro konzervativce mého ražení nejočividnější odpověď spočívá zřejmě v tezi, kterou tradičně zastávají stoupenci levicových myšlenek, podle kterých na vině nikdy není samotný socialismus,“ odpovídá si Goldberg.
„Jednou z mých slabůstek a zároveň nejoblíbenějších zálib, za jejíž pěstování cítím zároveň trochu studu a provinění, je sledování Twitteru britských socialistů,“ přiznává se komentátor v listu Chicago Tribune. Na mysli ale nemá britskou Labour Party, druhou nejsilnější politickou sílu ve Spojeném království, nýbrž tamní Socialistickou stranu (SPGB).
O ní Goldberg píše, že prý skoro každý den opakuje tvrzení, že socialistický ideál nebyl nikdy poskvrněný skutečnými socialisty. Tweet, který partaj trvale umístila do horní části svého internetového profilu, zní: „Chystáte se nám říct, že ‘socialismus byl vyzkoušený v Rusku‘ nebo abychom se ‚podívali na Venezuelu‘? Socialismus ale nikdy neexistoval! Přijde teprve po období světového kapitalismu!,“ popisuje Goldberg tvrzení britské Socialistické strany.
Castro = Pinochet
Dokonce ani liberálové nacházející se v hlavním politickém a společenském proudu nechtějí připustit žádné body v neprospěch socialismu, tvrdí Goldberg a následně porovnává dva latinskoamerické vůdce. Jestliže prý někdo tvrdí, že chilský diktátor Augusto Pinochet byl vrah a tyran, tak by si prý měl uvědomit, že kubánský komunista Fidel Castro na tom byl stejně.
Pinochet nicméně své zemi pomohl přejít k demokracii, kdežto Castro údajně zabil více lidí a ze své země udělal policejní stát. Ale zatímco Pinochet je podle liberálů démonická postava, Castrovo hodnocení u nich už tak jednoznačné není. Pro mnoho liberálů je Fidel Castro stále hrdina, myslí si Jonah Goldberg.
Ve svém komentáři kritizuje i americká média, konkrétně deník New York Times. Ten prý v uplynulém desetiletí hájil socialismus venezuelského prezidenta Huga Cháveze i jeho nástupce Nicoláse Madura. Oba politiky přitom Goldberg označuje za diktátory.
Podle konzervativního sloupkaře se New York Times Kuby a jejího politického systému zastává sofistikovaně a dlouhodobě. Nedávno americký deník přinesl dojemný příběh o dětech ve Venezuele, které umírají hlady.
Goldberg soudí, že tyto děti umírají vinou chavismu, který označuje za specifickou venezuelskou verzi socialismu. Takovou příčinu si ale prý čtenář newyorských Timesů musel domyslet sám.
K takovému ledabylému nerespektování kauzálních souvislostí mezi socialistickými politickými a ekonomickými opatřeními a následkem v podobě utrpení a hladovění prý v případě New York Times dochází jen občas. Ale prakticky nikdy se to neděje tehdy, když deník rozebírá hospodářskou politiku amerických Republikánů, upozorňuje Jonah Goldberg.
Blairova chybná alternativa
Podle komentátora je zkrátka patrný nesoulad mezi lákavými socialistickými sliby a reálnými dopady uplatňování této ideologie. Levicově smýšlející lidé ale podle něj často nejsou schopní přiznat tyto očividné chyby.
Goldberg si myslí, že právě tohle stálo za kroky bývalého labouristického ministerského předsedy Velké Británie Tonyho Blaira. Ten se svou politickou stranu rozhodl odpoutat od jejích oficiálních socialistických dogmat o potřebě „společného vlastnictví výrobních prostředků“.
Goldberg cituje Blaira, který řekl, že „socialismus pro mě nebyl nikdy o znárodnění ani moci státu. Není jen o ekonomice nebo o politice. Je to morální přístup k životu, soubor hodnot, víra ve společnost, spolupráci, společné dosažení toho, co nedokážeme dosáhnout sami.“
Bývalý šéf britské vlády proto odmítl socialismus a místo něj propagoval ideologii založenou na „sociální politice“. A podobně i americký senátor Sanders a jeho ideologicky stejně orientovaní kolegové se teď zaměřují na sociální solidaritu spíše než na politickou ekonomii.
Podle propagátora konzervativních myšlenek Goldberga je ale tento postoj, který je možné charakterizovat slovy „jsme v tom všichni společně“, nesprávný a nemá pevné základy. Takový přístup je totiž prý možné nazývat jakkoliv – socialismem nebo třeba nacionalismem, ale pořád platí, že je tak jako tak nebezpečný a může způsobit obrovské škody.
Zejména je totiž velmi těžké ho sladit s demokracií a právním státem, ledaže by došlo k rozsáhlé národní krizi, a dokonce i tehdy by přístup v duchu motta „jsme v tom všichni společně“ mohl způsobit vážné škody, má jasno komentátor Goldberg.
„Nechci, aby Amerika byla Dánsko,“ píše. A dodává, že Dánsko alespoň uznává, že uplatňování sociálního státu vyžaduje demokracii, svobodu projevu a právní stát. A to pak tuto politickou jednotku brání před proměnou ve „Venezuelu u Baltského moře“.
„Nebyl bych každopádně tak znepokojený rostoucí podporou socialismu a jeho myšlenek mezi mladými lidmi ve Spojených státech, pokud by tento vzestup sympatií nebyl zároveň doprovázený poklesem podpory demokracie,“ uzavírá Jonah Goldberg svůj komentář v americkém deníku Chicago Tribune.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
