Velryby se naučily křičet

8. červenec 2010

Velryby černé ze severního Atlantiku udělaly přesně to, co dělá člověk v hlučném baru nebo na nádraží: Začaly na sebe křičet.

Znečištění oceánů hlukem spojeným s lidskou činností vyvolává obavy o osud savců, kteří mezi sebou na dálku komunikují prostřednictvím akustických signálů. Typickým příkladem mořského savce, který musí kompenzovat okolní hluk, aby si mohl „promluvit“ s příslušníky svého druhu, jsou velryby černé (Eubalaena glacialis), které žijí v severním Atlantiku a často zaplouvají blízko k pobřeží.

Osamělé velryby černé vydávají zvuky, které vědci označují jako upcalls nebo také kontaktní volání. Volání začíná nízkými tóny a jeho výška se postupně zvyšuje. Vědci z Oceánografického institutu ve Woods Hole zjišťovali, jak kontaktní volání ovlivňuje úroveň okolního hluku. Nahráli celkem 107 volání, které vydalo sedm samců a sedm samic velryb černých, a u každého z nich porovnávali charakteristiky zvuku a s hlukem pozadí. Zjistili, že velryby na zvýšený hluk ve svém prostředí reagují zvýšením amplitudy volání – jinými slovy, že na sebe začínají „křičet“. Díky tomu se dokážou zaslechnout a setkat, ale cena může být vysoká. Hlasitější volání zvyšuje energetické požadavky, může měnit význam signálu a také velryby vystavit zvýšenému zájmu ze strany dravců.

Zdroj: Science Daily

autor: redakce ČRo Leonardo
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.