Velký lidoop obýval planetu současně s prvními lidmi

24. září 2010

Gigantická opice - Gigantopithecus blackii - která měřila 3 metry a vážila přes půl tuny ( 540 kg), žila ve stejné době jako lidé, uvádí časopis Science. Záhada, která již dlouho trápí vědce je konečně vyřešena.

Stáří fosilních pozůstatků gigantického primáta jsme odhadli pomocí metody elektronové spinové rezonance a na základě rozpadu izotopů uranu, na 100 000 let," říká docent Jack Rink z McMasterské university v kanadském Hamiltonu.

Největší primát jaký kdy na Zemi žil (Gigantopithecus blackii), se toulal po jihovýchodní Asii v období pleistocenu, tedy v době, kdy již milion let existoval i člověk. Fosilie tohoto obra byly nalezeny na jihu Číny, v provincii Guangxi. Podle některých badatelů se jedná o stejné místo, kde se vyvinul i moderní typ člověka.

Výzkum Gigantopitheca začal již roku 1935, tehdy dánský paleontolog G.H. von Koenigswald náhodou narazil v Hong-Kongské lékárně na "dračí zub". Jednalo se o nažloutlou stoličku neznámého původu. Paleontolog si zub koupil a tak jej zachránil, protože podle tradic čínské medicíny, v sobě mají fosílie, především kosti a zuby, léčivou sílu pro kterou se drtí na prášek a pojídají.

Gigantopithecus blackii už vědcům uniká téměř 80 let. Zatím se nepodařilo dát dohromady nic víc, než hrstku zubů a několik čelistí. Velikost těchto pozůstatků, například korunka stoličky, která měří napříč přibližně dva a půl centimetru, svědčí o velkých rozměrech jejího nositele. Podrobnější studium ukázalo, že se jedná o býložravce, který se živil převážně bambusovými výhonky. Někteří odborníci soudí, že právě jednostranná orientace na bambusy a potřeba nesmírného množství potravy, se mu později v evolučním soupeření s menšími, hbitějšími a přizpůsobivějšími lidmi stala osudnou.

autor: Hana Staňková
Spustit audio

Nejposlouchanější

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.