Věcně a bez emocí

Vytušit z těchto výroků, jak dopadne koaliční krize, nelze. Vypovídají pouze o tom, že si žádná strana nepřeje odejít od jednacího stolu s černým petrem v kapse a že zúčastnění nejspíše situaci vyhodnotili tak, že nikdo z nich nemůže z konfliktu profitovat. Obrazně i doslova jsou pro smích politické konkurenci, coby tomu třetímu, který se směje, když se dva perou. Navíc rozhádaným politikům reálně hrozí, že když si přestanou vzájemně škodit, přestanou být pro média zajímaví a jejich příběhu začnou konkurovat jiná témata. Třeba hrozící pandemie chřipky, deregulace nájemného či neochota paní zimy vzdát se svého žezla.

To, že politici hovoří věcně a bez emocí o tom, co si nadrobili, není téma pro titulky a "hedlajny". Nedostanou se do nich dokonce ani tak vážné celospolečenské problémy, jako je růst výskytu nádorů či obezita, ani nemluvě o globální hrozbě, kterou včera zmínil v diskusi na veletrhu reklamy Jiří Mikeš, dlouholetý předseda Asociace komunikačních agentur. Ten upozornil na prognózy, podle kterých při současném tempu spotřeby bude lidstvo už za nějakých padesát let potřebovat novou zeměkouli, místo té zcela vydrancované. Ta nejspíše k dispozici nebude, takže nezbývá, než aby se reklama zhostila úkolu probouzet v nás snahu o přiměřenou spotřebu a přestala nás vybízet k nákupům toho, co nepotřebujeme. V absurdní situaci, kdy o přežití lidstva rozhoduje obsah reklamních spotů, lze obtížně brát jako významnou informaci, že politici věcně a bez emocí řeší svou personální agendu.