Ve zdravotnictví začínají divoké časy

Ovšem kdo na zdravotnictví nezapomněl, zjistí, že se v něm přece jen leccos děje. Nejde jen o to, že resort má za tři měsíce už druhou novou ministryni. Novou ředitelku má pražské nemocnice Bulovka i slavný Ústav hematologie a krevní transfuze, vláda schválila zdravotnické investice, jejichž součástí mělo být přestěhování Všeobecné fakultní nemocnice z Karlova náměstí někam na okraj Prahy. Mělo být, protože po protestech lékařů politici slíbili, že se stěhovat nebude.

A co je zřejmě nejdůležitější, provádějí se postupné kroky k fúzím zdravotních pojišťoven. Zatím byla dohodnuta jedna fúze, když Hutnická zdravotní pojišťovna pohltila Agel třineckého podnikatele Tomáše Chrenka. Takové spojení mělo svou logiku. Chrenek založil Agel podle stávajících zákonů, totiž jako veřejnoprávní organizaci. Sehnal předepsaných padesát tisíc pojištěnců a na účty Agelu začaly plynout peníze. Ovšem celé to mělo jeden háček, který si zřejmě Chrenkovi lidé předem neuvědomili. Jen tři a půl procenta peněz od pojištěnců může pojišťovna využít k jiným účelům, než úhradám za jejich léčení. Agel tedy neměl ani na provoz, ani různé bonusy, které klientům nasliboval.

Stát tedy před krachem a musela ho zachránit Hutnická pojišťovna. Dohoda byla rychlá, protože Chrenkovy Třinecké železárny si zajistily většinu ve její správní radě.

Fúze Hutnické s Agelem je logickým důsledkem nepromyšleného plánu, nespokojeni mohou být pouze pojištěnci Hutnické, protože z jejich peněz se nakonec dluhy Agelu zaplatí. Sezóna slučování však nekončí, jak svědčí odvolání ředitele Vojenské pojišťovny Františka Beránka. Ten počátkem roku zabránil sloučení svého ústavu s pojišťovnou ministerstva vnitra, a právě z toho důvodu byl hlasy státních úředníků odvolán.

Židle se kýve i pod ředitelem České národní pojišťovny, který se také dosud bránil sloučení s Hutnickou pojišťovnou a s Agelem.

Na všech slučovacích manévrech je nejzajímavější, že nedávají žádný smysl, tedy s výjimkou záchrany krachujícího Agelu. Ostatní pojišťovny jsou vesměs ve skvělé finanční kondici. Možná jim bude o něco hůř, ale zůstatky na jejich účtech nadále rostou a pro případné důsledky krize mají rezervy ve výši těžko uvěřitelných čtyřiceti miliard korun. Proč tedy spojovat například Hutnickou pojišťovnu s Českou národní, když první má přebytky tři miliardy a druhá dvě miliardy, to je otázka.

Obvyklým argumentem jsou úspory nákladů, to je však věcně nesmysl. Pojišťovny mají skutečně k dispozici tři a půl procenta příjmů na svůj provoz, a je jedno, jestli se sloučí, nebo nesloučí.

Slučování pojišťoven jde zkrátka označit za neprůhledné finanční manévry, které se navíc týkají peněz daňových poplatníků. Pokud nebudou dostatečně zdůvodněny, nemělo by k nim dojít.

Tím ovšem není rostoucí míra nejasností v českém zdravotnictví zdaleka vyčerpána. Předběžné údaje o hospodaření Všeobecné zdravotní pojišťovny ukázaly, že její ředitel loni ve třetím čtvrtletí přidal jednorázově tři a půl miliardy nemocnicím. Pojišťovna ani její představitelé dosud nechtějí prozradit, kterým nemocnicím vlastně přidali. Zůstává tedy pochybnost, jestli nakoupili skutečně kvalitnější péči pro své klienty, anebo jestli peníze prostě nepřidali některým oblíbeným ústavům, aniž po nich chtěli lepší výkony. Technicky by to bylo možné. Smlouvy s nemocnicemi jsou tajné. Přitom je známo, že pojišťovny platí za stejný chirurgický výkon jedné nemocnici až dvojnásobek toho, co nějaké jiné. Přinejmenším nikdo nekontroluje smlouvy, které za pojišťovnu uzavírá ředitel se souhlasem předsedy správní rady.

Lze si tedy představit temný scénář toho, co se odehrává v českém zdravotnictví. Podnikatel ve zdravotnictví může prostřednictvím správní rady ovládnout pojišťovnu a zařídit, že jeho zdravotnická zařízení dostávají víc peněz, než ta ostatní. Přitom není nutné, aby stejný člověk ovládal pojišťovnu a zároveň mu patřilo nějaké zdravotnické zařízení. Majitel soukromé nemocnice nebo polikliniky se prostě může domluvit s někým významným v pojišťovně. Ta mu pak dá lepší smlouvu, anebo bude bez odmlouvání platit i v případě, že nemocnice vykáže víc výkonů, než má povoleno. Tím se jí pak automaticky zvýší paušál na příští rok. Úvaha o podnikatelích, kteří chtějí ovládat toky peněz ve zdravotnictví a nasměrovat je do vlastní kapsy, je nepochybně lehce paranoická. Na druhé straně se má z čeho živit. Neexistuje žádné ekonomické vysvětlení, proč pojišťovny fúzují a proč zčistajasna zvyšují své výdaje.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .